Bajky Lafonténovy/Zajíc a žáby
| Bajky Lafonténovy Jean de La Fontaine | ||
| Holub a mravenec | Zajíc a žáby | Liška a kohout |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zajíc a žáby |
| Autor: | Jean de La Fontaine |
| Původní titulek: | Le Lièvre et les Grenouilles |
| Zdroj: | Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 24–25. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Emil Herrmann |
| Licence překlad: | PD old 70 |
V brlohu svém zajíc leže přemýšlel, neboť o samotě rádo se rozvažuje. Byl zasmušilý, strach mu krátil život. „Ó,“ vzdychnul si, „jak nešťasten jest, komu schází zmužilost! Ani sousto nestráví v bezpečnosti, ani okamžik nemá pokoje, a každá radost jest mu zkalena. Tak daří se mně; má prokletá bázlivost mě trápí a nedá mně spáti leč s otevřenýma očima. Mudrc nějaký by řekl: ‚Potlač svou zbabělost!‘ Ale tomu snadno mluviti; což lze strachu odvyknouti? A nebojí se člověk též tak jako já zajíc?“
Takovými myšlénkami trápil se zajíček, přitom stále na všecky strany bojácně se ohlížeje; šust listu, stín, šum větru spůsobily, že mu v žilách stydla krev.
Ještě byl ponořen ve své trudné snění, tu náhle neznámý šumot zaslechl. Rychle se vzchopil a velkými skoky k lesu uháněl, aby se v temnu jeho uschoval. Cestou musel kolem kaluže, na jejíž břehu žáby ve slunci se vyhřívaly; prudký jeho běh je poplašil, že všecky s břehu do vody s křikem seskákaly.
„Jakže!“ zvolal zajíc radostně, „já jiným strachu naháním? Sotva sebou hnu, a již přede mnou prchá celé hejno třesouc se hrůzou. Já věru přece jsem velký hrdina!“
Není zbabělce tak velkého,
by nenašel sobě rovného.