Čtrnáctero bájek Lafontainových/Myší sněm
| Čtrnáctero bájek Lafontainových Jean de La Fontaine | ||
| Vlk a jehně | Myší sněm | Zajíc a žáby |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Myší sněm |
| Autor: | Jean de La Fontaine |
| Krátký popis: | veršovaná bajka |
| Původní titulek: | Conseil tenu par les Rats |
| Zdroj: | Soubor:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | Praha, 1873 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Bedřich Peška |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Související: | Bajky Lafonténovy/Sněm myší |
| Index stran | |
 |
|
Kocour, jenž pod jmenem „myšař“ známý byl,
takovou porážku myším učinil,
že se dlouho, dlouho povídalo,
jaké množství myší za své vzalo.
Zůstala z nich velmi malá čásť,
tak že téměř zpoustla myší vlasť.
Těch několik, co jich ještě zbylo,
ani na den boží nechodilo.
Od té doby měly myši naše
kocoura za pravzor satanáše.
Jednou, jak kronikář starý pravil,
kocour s kočkou zlatou svadbu slavil,
a tu to nešťastné myší plémě
sehnalo se ze všech koutův země,
aby v poradu a v potaz vzaly,
jak by národ myší zachovaly.
Ihned s počátku ta nejstarší myš,
která z nich největší měla vtip,
vykládala, že čím dřív tím líp
třeba kocouru rolničku na krk dáti;
tak že zachová se myší říš.
„Neboť, pravila, jak jen uslyší
zvuk rolničky naše chytré myši,
mohou ujít do svých tajných skryší,
až se bude kocour na lov bráti.“
Jinak stará myška neradila.
Rada ta se myším zalíbila;
i volaly: „Rada tvá je dobrá!
Tak ujdeme drápům zlého obra.“
Některým se rada tato zdála
nebezpečnou, že by hrdlo stála;
neboť věru nesnadná to věc
kocourovi na krk dát zvonec.
I dí jedna: „Já se vyjímám.
Já jsem k tomu hloupá, přibůhsám.“
Druhá na to: „Já s tím nesouhlasím.“
Třetí zas: „Já útěkem se spasím.“
Jakkoliv mínění dobré bylo,
od skutku se přece upustilo.
Slyšel jsem již mnohý sbor se radit,
ale na to mohu krk svůj vsadit,
že sbor tento nebyl myší sněm,
neb seděli moudří páni v něm.
Sněm takový mnohý národ mívá,
sněm se třeba do roka radívá;
ale skutek — utek’.