Články ze Slovana/Pozorovatel politický (53)
| Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský | ||
| Pozorovatel politický (52) | Pozorovatel politický | Pozorovatel politický (54) |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pozorovatel politický |
| Autor: | Karel Havlíček Borovský |
| Zdroj: | citanka.cz |
| Vydáno: | Slovan, 1850 - 1851 |
| Licence: |  PD old 70 |
- (7. června 1851.) - H. B. Nový zákon o ubytování vojska, který v tomto čísle čtenářstvu v celosti podáváme, zavdá jistě skrze svou neurčitost ještě více příčin k nedorozumění, nespokojenosti a k třenicím mezi rozličnými třídami občanstva než dosavadní. Jeho hlavní zásada, že se totiž vojsko tam klásti má na byty, kde místa jest, zavdá příčinu k mnohým libovolnostem z rozličných stran. Ostatně jest ale ještě mnoho jiných punktů v tomto zákonu, proti kterým se mnoho namítati dá, což také učiniti hodláme ve zvláštním obšírnějším článku.
- Naše Reichszeitung Vídeňská, kterou srdce bolí, kdykoli se i v cizích zemích něco liberální straně podaří, obětovala nedávno zvláštní článek k potupení vůdce portugalského vývody Saldanhy (vyslovuje se: Saldaňa.) Vynasnažila se všemožně, aby povstání v Portugalech, skrze které se tam ústava liberální opravdu do života uvede, co možná zlehčila: patrný to pro nás důkaz, že národ portugalský mnoho získal, když se Reichszeitung mrzí.
- V přípisu od nynějšího městského výboru pražského k ministru knížeti Schwarzenbergu strany „nabídnutí"1 čestného měšťanství města Prahy čteme také mezi jiným: že celé Rakousko, jmenovitě ale Čechy a Praha děkuje p. ministrupresidentovi, „kromě nesčíslných dobrodiní, jež posuzovati nenáleží zástupcům městským“, také zachování pokoje. - Toť přece jest neslýchaná, ano což dím, pravá zaječí skromnost dobřesmýšlejícího výboru, který si ani nepřivlastňuje právo posuzovati dobrodiní, učiněná skrze knížete premierministra ne snad Rakousku, ne snad Čechům, nýbrž nastojte: v Praze, samému městu, jehožto zákonitým orgánem se sami nížeji jmenují. Komu tedy náleží právo posuzovati dobrodiní Praze učiněná, když ne výboru Prahy? O logiko samou zdvořilostí, samou ponížeností udušená! O! ich ersterbe als Dero gehorsamster Knecht! Něco se jim jen tak zdálo, že vláda nechce, aby zástupcové měst míchali se do politiky říšské a zemské a z toho nejistého vědomí vyšla sada, že jim nenáleží posuzovati všechna nesčíslná dobrodiní pana ministra: ale nešťastná rhetorika jejich slavnostního stylisty chtěla začíti s pořádnou figurou a majori ad minus, a vypadlo neštěstí, že začnouc s Rakouskem, skončila s Prahou, a tak vyšel nesmysl, že se slavný výbor Prahy ani nesmí opovážiti posuzovat dobrodiní Praze učiněná! Tu přec je vidět, jak se kolikráte řeč zaplete, když se jen mluví, aby se mluvilo. -Ale dále: Výbor Pražský, kterému, jak sám dí, na začátku periody nenáleží právo posuzovati ani všechna dobrodiní Praze učiněná, najednou v konci periody si vlastní právo posuzovati zachování pokoje, věci to, která se celé Evropy týká. Kterak že se tu směli míchati poníženě podepsaní zástupcové Prahy do politiky celé říše? Či snad jim volno jest, když chváliti chtějí míchati se i do politiky, a jen tenkrát není dovoleno, kdyby haniti chtěli?
- Pražské časopisy nám podávají zprávu, že dne 2. června o polednách ze starého mostu v Praze skočil žandarm do Vltavy a navzdor rychlé pomoci se o život připravil. Až posud jsme myslili, že alespon žandarmové nemají žádných příčin k nespokojenosti.
- Českolipská porota uznala 10 hlasy proti dvěma Fr. Schwoba, hostinského z Litoměřic, obžalovaného z urážky J. M. C. při příležitosti oktrojování ústavy r. 1849 a ku konci října 1848 - za nevinného.
Poznámky
editovat1 Nevíme jestli toto slovo „nabídnutí- jest jen vynález redakce Pražských novin vládních aneb jestli vyšlo již z ponížených prsou některého z nynějších obecních otců pražských, ale čpí kytajskou ponížeností až radost. Jinde si to každý musí za největší čest pokládati, když jej takové město jako Praha za čestného měšťana vyvolí: tuto ale si ani netroufá dobře smýšlející výbor učiniti p. ministra čestným občanem, nýbrž bude se nepochybně teprva nejponíženěji tázati, lestli by směl býti tak opovážlivý, aby nejuctivěji požádal p. ministra, jestli by tak dobrotiv býti chtěl, přijmouti titul čestného měšťana Prahy. Kdyby byla liberální rada, a kdyby tato liberální rada sama ze sebe některému ministru (mluvíme o ministřích vůbec) dáti chtěla čestné měšťanské právo, jistě by se ho napřed neptala přijme-li, a jistě by každý rád přijal, nebo nic není příjemnějšího nad úctu, o které se ví, že je bez ohledu dána.