Články ze Slovana/Pozorovatel politický (54)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický (53)	Pozorovatel politický	Další vycházení Slovana

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

(7. června 1851). H. B. Návrh sjezdu slovanského. Jak známo přijala nedávno Matice Záhřebská návrh svého vicepresidenta p. Kukuljeviče, aby se vyzvali všechny literární sbory slovanské k vyslání poslanců svých ku všeobecnému sjezdu slovanskému, na kterém by se rokovalo o prostředcích k docílení jednoty literámí mezi Slovany. Poněvadž v Rakousích všude obležení panuje, navrhla spolu Matice ilyrská jakožto místo sjezdu buď Varšavu buď Bělehrad.

Strany tohoto návrhu povstali již mnozí hlasové proti Matici ilyrské ajmenovitě proti navrhovateli samému. Vládní časopisy polozarytě, polouštěpačně vyhlašovaly tento návrh za nesmyslný, za ideologické blouznění atd. V Záhřebu samém vystoupil jeden muž nyní ve vyšším vládním úřadu postavený proti tomuto návrhu a jal se obšírně dokazovati, kterak jest již nyní zhola nemožno, aby všichni Slované přijali jeden spisovní jazyk. Na to na všechno po několika mezi Záhřebskými novinami vypálených polemických střelách věc celá utichla.

Nemyslíme sice, že se Matice Záhřebská těmito křiky odstrašiti dá, aby od svého návrhu zcela upustila, což by dle našeho mínění veliká škoda byla.

Vec dostane zcela jiný pohled, když se pováží, že zde nejde o to, aby snad se všem kmenům slovanským místo jejich dosavadních rozličných literárních nářečí oktrojoval od několika shromáždených filologů najednou nový a jediný jazyk, který každý kmen hned místo svého přijmouti musí. To jistě ani p. navrhovateli Kukuljeviči ani Matici ilyrské nenapadlo, a proto jest zbytečná a marná neřku-li faryzejská práce z toho ohledu brojiti proti onomu návrhu. Praktická a velmi dobře možná stránka onoho návrhu jest, aby se čelnejší mužové a spisovatelé slovanští mezi sebou poradili, jakým způsobem by se mohla rozličná nářečí mezi sebou vzájemně přibližovati, a v tom ohledu neupře nikdo moudrý, že jest neskončeně mnoho možno. Třeba by na sjezdu nebyli přítomni zastupitelé všech národů slovanských (ačkoli ještě otázka jest, jestli by ruská vláda zamezila všem svým poddaným přístup k sjezdu), již dosti tu dobrého, jestli se jen mezi jednotlivými kmeny přiblížení nářečí a tudy snadnější srozumění a větší účastenství v literatuře docílí. A kdyby ostatně nic jiného nebylo, již to, že se zase zástupcové rozližných kmenů slovanských sejdou, a mezi sebou prorokují, jest věc dobrá a nám všem užitečná, což se patrně jeví ze vzteku našich nepříznivců, s kterým tuto myšlénku přivítali. - To, že se první sjezd Slovanů v Praze nepodařil, nesmí nás odstrašovati, nýbrž naopak má nám býti jen povzbuzením k dalšímu pokračování: neboť právě z toho, ze nepřátelé naši tolik vynaložili na zkažení našeho sjezdu prvního, musí nám býti důkazem, že se našich sjezdů, našeho dorozumění, našeho společného smýšlení a jednání velice bojí.

- Lloyd a Reichszeitung nyní velmi usilovně připravují cesty novým věcem. Lloyd den jak den nyní častuje své čtenářstvo úvahami o brožůře „Gotthelfa Zurechta“ (Pod tím jménem totiž vydal hrabě Hartig návrh nové ústavy) a dokazuje ustavičně nevyhnutelnost dědičné pairie v Rakousích to jest jinými slovy hořejší šlechtické komory s dědičnými v rodině důstojnostmi. - Reichszeitung zase si obešla věc s druhé strany; ani by člověk vlastním očím nevěřil, když vidí dlouhý úvodní článek v čísle 134 Reichszeitungu, kdežto se dokazuje nevyhnutelnost konstituční vlády a nemožnost absolutismu! Nač to? pomysli si mnohý, vždyť to dávno víme, a strana těch, kteří konstitučně smýšlí jest daleko mocnější na počet než absolutistická?! Reichszeitung ale vždycky ví co činí, o ní jest známo, že vždy to, co obmýšlí za nějaký čas udělat, haní napřed, aby pak, když se to pod jiným jménem stane, nikomu tak hned nenapadlo, že jest to to samé, co haněno bylo. Když má vyjít brzy nějaký hodně ostrý zákon proti svobodě tisku, bude vždy Reichszeitung nějaký čas před tím vychvalovat nad míru potřebu svobody tisku. To jsou již tak zvláštní obyčeje. „V nynějším čase - povídá Reichszeitung - konstituční formy u mnohých pozbyly kreditu.“ Jak ale mohly pozbyt kreditu, když je posud nikdo nezakusil? „Největší čásť evropských vlád má nyní v rukou mnohem větší moc než před poslední revolucí r. 1848“ -praví také Reichszeitung jak se zdá velmi spokojeně. Jen že musíme doložiti, některé z těchto vlád mají kromě větší moci také v rukou samé banknotky, a moc jejich dá se velmi dobře porovnati s mocí kotle parního zrovna před tím okamžením než praskne. Tuť arci žene se s největší silou. Ale co potom?

.- Jak známo hořekuje také Reichszeitung ustavičně na záhubu cesty vlády sardinské. Nedávno se v tom ohledu znamenitě podřekla. Píše totiž z Paříže asi v tento smysl: že proto Pařížské a Belgické časopisy francouzské zevrubněji nepopisují záhubný směr Sardinska, poněvadž sardinská vláda všechny dobře smýšlející noviny1 uplatila. Červené noviny (rozuměj jen liberální, neb Reichszeitung jmenuje již nyní všechno červené co není absolutismus) francouzské jsou prý beztoho dost chytré, aby nebrojily proti sardinské vládě, která jim tak do rukou pracuje. -Reichszeitung tedy sama uznává, že její soudruhyně dobře smýšlející noviny ve Francouzích se od každého i od protivníka uplatiti nechají. - Nepotřebujeme snad ostatně ani doložiti, že zde především platí přísloví: kdo v té peci bývá jiného tam hledá! Sardinská vláda jistě nemá zapotřebí upláceti někde cizí noviny, aby ji naháněly, a jistě by se k tomu ani nesnížila.

- V celé Italii kromě Sardinska, nejvíce ale v papežských zemích, zmahá se velice duch revolučni jakožto odpor proti neslýchané reakci. Způsob nekouřiti žádný tabák - známka to, kterou Vlachové svou nespokojenost projevují a spolu také sílu své strany poznávají, šíří se poznenáhla všude po Vlaších a ve hlavnejších městech není skoro viděti kuřáky, poněvadž každý na ulici kouřící za vyzvědače vládního se považuje. V papežských zemích kromě toho zdržuje se též sázení do loterie, aby příjmy vládní se tenčily. V Římě vycházejí z tajných tiskáren ostré spisy republikánské strany. Jeden také vykládá k vojsku francouskému, které v Římě leží, aby totiž nemyslili, že zdržení se od kouření je demonstrace proti nim, nýbrž že to jen jest známka jednoty, kterou přijal národ italský. Připomíná se francouzským vojákům, že kněží římští (v papežských zemích jak známo jest celá vláda v rukou kněží) tak nenávidí vojsko republiky francouzské jako italské republikány.

Poznámky

1 Ve Francouzích se dobře smýšlející jmenuje jak známo strana pokoje neb spasitelové a ochranitelové společnosti. Red.