Zvony a zvonky/Král Honza

Zvony a zvonky Josef Václav Sládek
Zahrajem si na vojáky	Král Honza	Vlaštovčí hnízdo

Údaje o textu
Titulek:	Král Honza
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Spisy básnické, Díl II. Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Spisy básnické: Souborné vydání ve dvou dílech. Praha, J. Otto 1907. s. 198 – 199.
Licence:	PD old 70

Kdys byl Honza král
a on kraloval,
že ho sedlák na svém stole
hrudkou maloval.

Jeho celá zem
rájem byla všem
a v tom ráji nejšťastnější
on na trůnu svém.

Ráno si naň sed',
žezlo svoje zved'
a dvořanům narovnával
nakřivený hřbet.

Byl-li žebrák zde
žádat právo své:
„Kdyby mne to říši stálo,“ —
Honza vzkřik', — „je tvé!“

Po té práci rád
šel se nasnídat,
ale děcko v celé zemi
nesmělo mít hlad.

Krajíc svůj si vzal,
řek': — „Jsem sice král —
Na! — sedláče, jez ty první,
ty's ho vyoral.“

Měl své vojsko též
a to byla řež,
když se tak někomu chtělo
do Čech na loupež!

Po vojně však řek':
„Každý z nás byl rek, —
do krabičky s jenerály!“
Běda mu, kdo cek'.

Domů každý zas
navrátil se v čas
orat, kovat, děti chovat,
sbírat boží klas.

Tak to bylo, když
Honza měl svou říš'. —
Je to už jen ve pohádce
a tak dávno již!