Znamení

Údaje o textu
Titulek:	Znamení
Autor:	Božena Němcová
Zdroj:	NĚMCOVÁ, Božena. Básně a jiné práce. Praha : SNKLHU, 1957. s. 17–18. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Květy, č. 108, 7. září 1844
Licence:	PD old 70
Související:	Několik básní Boženy Němcové#Znamení

1

    Hvězdy svítí,
    musím jíti
do háječku zeleného,
potěšit tam ztrápeného
    miláčka.

    Počkej, hochu,
    ještě trochu,
nebudu tě dlouho mívat,
do očí tvých snad se dívat
    nikdy víc!

    Nepochybuj,
    v mne důvěřuj,
věrnou lásku přislibuju,
tebe jedině miluju
    na věky.

    Sbohem, milý,
    roztomilý!
Až po druhé lípa zkvete,
svatební ti věnec splete
    děvče tvé.

2

Po třetí již vonná lípa —
    po třetí už zkvítá,
darmo svatební věneček
    panna bledá splítá.

Tam pod lípou u mezníku
    s bolestí sedává,
s touhou v dáli na stežičku
    po hochu vzhledává.

Věnec na hlavinku sází,
    očko slza kalí,
jako perla po bledé se
    tváři dolů valí.

Když pak první tmavým rouchem
    hvězda se prodírá,
smutně zpět se do komůrky
    Lidunka ubírá.

Třikrát to na okno klepe,
    půlnoc temně bije.
„Hoch můj umřel!“ vzkřikne dívka,
    bol jí srdce ryje.

Z mutné tváře růže prchá,
    vadne mladost svěží;
dřív než třetí ráno vzplane,
    na prkně již leží.

Bílými fábory krášlí
    dívky družku mladou,
svadlý svatební věneček
    smutně na hrob kladou.

Poslední květ z vonné lípy,
    vítr na něj chvěje
a Lidunce hrobní píseň
    bolně slavík pěje.