Patery knihy plodů básnických/Ze »Snů«. Vypravování prvního anděla

Patery knihy plodů básnických
Skřivánek	Ze »Snů«. Vypravování prvního anděla	Píseň rolníkova

Údaje o textu
Titulek:	Ze »Snů«. Vypravování prvního anděla
Autor:	Svatopluk Čech
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 275 – 276.
Licence:	PD old 70

Zahlédl jsem jizbu. Měla plíseň
na stropě a v šerém přístěnku,
v krbu chlad, v komíně větru píseň,
černý les a hvězdy v okénku.
Žena s okem kalným, lící bledou
bzučela tam nad kolébkou šedou:
Hajej, hajičkej!

Přikradnuv se ticho ku kolébce
křídla nad robátkem svěsil jsem
a zrak jeho opatrně, hebce
zaclonil jsem pestrým vějířem.
Hvězdy, kvítka, perly, andělíčky
rozsypal mu nad kleslými víčky —
hajej, hajičkej!

Na to ženě před slzavé hledy
rozestlal jsem jasné obrazy:
Dítě vzrůstá nedotknuto jedy
hříchů sladkých, luzné nákazy,
hvězdu cnosti na odvážném čele,
s losem zpurným v boj se dává směle
hajej, hajičkej!

Matka sama. Jednou v síni kroky. —
‚Synu!‘ »Matko!« -- Jásot do nebe.
‚Paní ta? Andílek modrooký?‘
Žena, dítko. Jdu si pro tebe.«
Vnouče stařena teď laská, hřeje,
v dumách kolébá a nad ním pěje:
hajej, hajičkej!

V chyši blaho. Zaplašil jsem tíseň
z hrudi její. Ticho v přístěnku;
i v komíně zmlkla větru píseň;
les a hvězdy zdřimly v okénku.
Všechno kleslo míru do náručí,
ze sna jen to nad kolébkou bzučí:
Hajej, hajičkej!