Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893/Němé předsednictvo Arkadie
| Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893 | ||
| Jinošické jsou to háje… | Němé předsednictvo Arkadie | P. František Doucha |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Němé předsednictvo Arkadie |
| Autor: | Josef Svátek |
| Zdroj: | Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893. Praha : nákladem Umělecké besedy, 1893. S. 58–59. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Josef Mánes, Autor:Ferdinand Břetislav Mikovec |
 Související na Wikidatech: Josef Mánes |
|
Jos. Mánes viz strana 28.[red 1] Ferd. Mikovec * 24. prosince 1826 v Sloupě; † 22. září 1862 v Praze; pochován na hřbitově Košířském.
Jako v prvních dobách roku osmačtyřicátého, též na počátku nové ústavnosti roku 1860 kráčeli v Praze spisovatelé a umělci obou národností ruku v ruce za jedním cílem ve veřejnosti a proto snadno bylo redaktoru „Lumíra“ Ferdinandu B. Mikovcovi založiti roku 1860 spolek „Arkadii“, v němž by čeští i němečtí vyznavači Mus a Uměn měli společné středisko, z něhož však politika byla od počátku vyloučena. Mikovec jako zakladatel stal se předsedou „Arkadie“ a slavný umělec český Josef Mánes zvolen za náměstka jeho.
Ale roku 1860 opakovalo se doslova totéž jako roku 1848. Národnostní a politické spory oddělily již v několika měsících Čechy a Němce též v utrakvistické „Arkadii“, jejíchž schůzí týdenních, které se konaly každého úterka v sále hostince vedle „černého koně“ na Příkopech, počali se straniti nejdříve němečtí členové a pak i Čechové.
Jen předsednictvo „Arkadie“, totiž Mikovec a Mánes, dostavovali se každého úterka do schůze, v níž zasedali přečasto samojediní.
Jelikož se oba jako výteční znalci umění nepohodli jednou o staročeském malířství za Karla IV. a hřmotný Mikovec pronášel náhledy své příliš ostře, jemnocitný Mánes mu ustoupil a více s ním nemluvil.
Každého úterka však přicházeli oba do „Arkadie“, kdež Mikovec zasedl na křeslo předsednické na hořejším konci dlouhého stolu, Mánes pak na druhém konci, aniž by po celý večer byli na sebe promluvili. Jeden i druhý pohřížili se do čtení vyložených uměleckých časopisů a samotni jsouce ve schůzi, vydrželi takto němě po dvě i tři hodiny, načež mlčky jeden druhému se uklonivše, opouštěli „Arkadii“ a bylo po schůzi.
Takový napjatý poměr nedal se ovšem udržeti na dlouho. Čeští umělci a s nimi především Jos. Mánes hledali, jak by se vyprostili z tísnivého svazku a tu jako na zavolání objevila se na obzoru Umělecká Beseda. Jos. Mánes přilnul s celým srdcem k nové české jednotě umělecké, v níž viděl uskutečnění své dávné myšlénky z r. 1848, a když r. 1863 Beseda vstoupila v život, stal se na celou řadu let duší odboru výtvarného, jehož byl předsedou až do r. 1866.
Předčasná smrt Mikovcova († 22. září 1862) učinila brzký konec též „Arkadii“, která si pořádáním první české umělecko-archeologické výstavy zjednala čestnou památku.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.