Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Zvonící lipka

Údaje o textu
Titulek: Zvonící lipka
Autor: Karel Jaromír Erben
Zdroj: ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek I. Praha : Otto, 1905. s. 41–45.
Licence: PD old 70

Byli jednou otec a matka a měli jedinou dcerušku. Než dceruška dospěla, zemřela jí matka. Jednou šla dceruška ke kmotře na přástky. Ta domlouvala jí velmi, aby se otec s ní oženil.

„Potom chci,“ slíbila kmotřička, „tobě nožky mlékem mýti a hlavičku pivem.“ Otec se oženil s kmotřičkou, a kmotřička umyla dcerušce nožky mlékem a hlavičku pivem. Po druhé a na dále myla jí kmotřička hnojůvkou. Po čase dostala kmotřička čtyři dcerušky, a první měla jedno oko, druhá dvě, třetí tři a čtvrtá čtyři oči. Teď musela pastorkyně krávy pásti a dostala od macechy hliněné šišky a pepřový sýreček na pastvu s sebou, a přece červenaly se líce její více než líce nevlastních sestřiček. — Macecha ráda by byla věděla, čím zůstává pastorka tak hezká. Poslala tedy první dcerušku jednookou s ní na pastvu, aby ji hlídala, od čeho je pastorka tak krásně červená. Když vyhnaly na pastvu, řekla dceruška jednooká: „Sedni si a pleť mi vlasy!“ A když pastorkyně česala, šeptala: „Spi jedno očko!“ a ta usnula. Teď přišla strakatá kráva a dávala jí z jednoho rohu píti a z druhého jísti. Večer vrátily se domů a macecha ptala se své dcerušky: „Co pak jsi viděla?“ a ta nevěděla nic.

Na zítří hnala s ní druhá na pastvu a řekla: „Česej mi vlasy!“ A pastorkyně šeptala: „Spi jedno očko, spěte obě dvě!“ Zase přišla strakatá kráva a dávala jí z jednoho rohu píti, z druhého jísti. A když byl večer, řekla pastorka: „Vstávej, sestřičko, půjdeme domů.“ Macecha se ptala dcerušky: „Co jsi viděla?“ a ta nevěděla nic.

Ráno hnala třetí na pastvu; a když vyhnaly ven, řekla: „ Sedni si, sestro, a česej mi vlasy.“ Ona pak šeptala: „Spi jedno očko, spěte dvě očka, spěte všecky tři.“ Zase přišla kráva strakatá a dávala jí z jednoho rohu píti a z druhého jísti. A když byl večer, řekla pastorka: „Sestřičko, vstávej; půjdeme domů.“ Doma tázala se macecha dcerušky: „Co jsi viděla?“ i ona zas nic nevěděla. A na druhý den hnala čtvrtá dceruška s ní. A když přihnaly na pastvu, řekla: „Sedni si, sestro, a česej mi vlasy.“ A pastorkyně se posadila a šeptala: „Spi jedno očko, spěte dvě očka, spěte tři očka.“ Na čtvrté očko pak zapomněla. Zase přišla strakatá kráva a dávala jí z jednoho rohu píti a z druhého jísti. Čtvrté oko všechno vidělo, mezi tím co tři spaly. Na večer řekla pastorkyně: „Vstávej, sestřičko, půjdeme domů.“ Doma ptala se macecha dcerušky: „Co jsi viděla?“ Ta povídala: „Když tři oči spaly, přišla strakatá kráva a dávala jí z jednoho rohu jísti a z druhého píti.“

Macecha se rozhněvala a vykrmila strakatou krávu, aby ji zařezala, Děvče musilo býti doma a hliněné mazanky s pepřovým sýrem jísti. Každodenně navštěvovala svou strakatou kravičku a u ní plakala. Jednou povídala kravička: „Dnes budu zařezána; ale vypros si od macechy moje vemeno k čistění; v něm najdeš kamének, ten vsaď si pod okno, z něho vyroste lipka a ta bude skleněná, a pod lipkou bude psík štěkati.“

Dívka učinila. jak jí kravička přikázala, a z kaménku vyrostla skleněná lipka a pod ní štěkal psík. A pod lipkou prýštil pramen a děvče musilo v prameni prádlo práti, až jí ruce krvácely.

Jednou jel tam vzácný pán mimo, a když viděl dívku, chtěl ji za ženu mít, ač byla chudá. Ale macecha toho nepřipustila. Za týden přijel pán zase a žádal znovu o ni. Tu macecha svolila, ale přikázala svým dceruškám: „Vezměte řetěz a svažte lipku!“

Děvče se obléklo, sedlo si na vůz a jelo pryč. Ale lipka se vytrhla, vylétla na vůz a psík štěkal za povozem. — Za rok měla mladá paní syna. Když macecha se o tom dověděla, šla ji navštíviti: „Dceruško, jsi nemocná nebo zdravá?“ ptala se. A než odešla, slíbila, že přijde zítra zase. Na zítří přivedla svou dcerušku s dvěma očima s sebou a ptala se: „Dceruško, jsi nemocná neb zdravá?“ Dceruška odpověděla: „Ano, bohudík, jsem zdravá.“ — „Podívej se oknem, děvče,“ řekla macecha, „jak v rybníku si hrají rybičky!“ A když mladá paní pohlédla oknem, strčila ji macecha z okna do rybníka, že se tam ubohá utopila, a její duše vtělila se v kachnu a plavala smutně po rybníku. Macecha vložila svou dcerušku do postele a odešla domů. A když mladý pán přišel domů a svou paní spatřil, tázal se: „Proč jsi tak ošklivá, snad jsi nemocná?“ — „Velmi nemocná,“ odpověděla a pán ji politoval.

V noci ve dvanáct přiletěla kachna oknem a přeměnila se v mladou paní a koupala plačíc svého synáčka, a když ho zase povila, políbila mu hubičku a naříkala: „Má lipka nezvoní, psík neštěká a můj synáček tuze, tuze pláče! dvě noci přijdu ještě a už nikdy více!“ Sletěla zase jako kachna do rybníka.

Na druhou noc přiletěla kachna znovu oknem a proměnila se v člověka; připravila koupel a synáčka vykoupala. A když ho povila, zlíbala mu hubičku a naříkala: „Má lipka nezvoní, psík neštěká a synáček můj trpce pláče! jednu noc ještě přijdu a už nikdy více.“

A zase sletěla jako kachna oknem do rybníka. Pán byl za oponou, plakal a ji spatřil a slova její zaslechl. Třetí noc přiletěla zase a vykoupala synáčka, a když ho povila, plakala hořce a naříkala: „Má lipka nezvoní, můj psík neštěká a můj synáček stále tuze pláče! teď již nikdy více nepřijdu.“ V tom vyskočil mladý pán, který byl za záclonou schovaný a ji chytil, než se v kachnu změnila. Mladá paní smutně prosila: „Pusť mě, milý, pusť, pokud je hodina příznivá!“ — „Já tebe již nepustím,“ zvolal pán. A mladá paní řekla: „Můžeš-li, dokonej: mám pás kolem života, jestli jej na ráz dýkou přetneš, smím u tebe zůstati, jinak bude se mnou zle.“ —

Pán vzal dýku a přeťal pás a před ním stála mladá paní zase tak krásná, červená jak byla dříve a vyprávěla jemu, co macecha s ní udělala. Ráno byla okatá za vlasy přivázána k ocasu koně, pak kůň poplašen a honěn přes pařezy.

A když kůň přiběhl domů, měl jen vlasy s sebou. Lipka zase zvonila, psík štěkal a mladý synáček se usmíval.