Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Vodníkova žena
| Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Karel Jaromír Erben | ||
| Zvonící lipka | Vodníkova žena | Červená karkulka |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Vodníkova žena |
| Autor: | Karel Jaromír Erben |
| Zdroj: | ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek I. Praha : Otto, 1905. s. 46–47. |
| Licence: |  PD old 70 |
Jako se mezi Srby povídá o vodníkovi, tak se také o jeho ženě povídají všelijaké báchorky. Někdy ji viděli, jak u potoka neb u rybníka přede nebo své šaty bílí, neb své mokré vlasy česá. Přichází i někdy jako její muž na trh. Když on žito kupuje a platí je dráže než jiný, nastane drahota. Když ale prodává levněji než jiní, zlaciní. Rovněž tak činí jeho žena; ovšem ne s žitem, ale s máslem. Poznatelná je na trhu po mokrém okraji své sukně. Jedenkrát byla také v šestinedělí a povídá se báchorka o jejích porodních bolestech na tento spůsob: Jedna žena žala jednou kdesi při vodě (kde? není známo) trávu. Přiblížila se k ní nesmírně tlustá žába. Mrzuta i také pečlivá o život tvora řekla ta spravedlivá žena k ní: „Pryč, žábo, sice ti budu bábou.“ Za nějakou dobu, když byla již na událost zapomněla, přišel k ní jakýsi muž a upomenul ji na její slib, a požádal ji, aby šla s ním a jeho manželce babila. S velkou srdečnou starostí se tázala u vrchnosti a duchovenstva o radu a poučení.
Dostala tu radu, že má svůj slib splnit. Šla tedy bez obavy s tím mužem. Když tam přišla, kde si tehdy s žábou učinila známost, rozdělil muž prutem jak kdysi Mojžíš holí vodu na dva díly a zavedl ji po suchu do své mokré domácnosti. Tu našla jeho manželku v největších porodních bolestech. Se vší obratností a k spokojenosti dospělé šestinedělky vykonala svou věc a brzy bylo zdravé a čilé dítko narozeno. Jako dík za tu pomoc, kterou přinesla, dala jí koutnice tu radu, aby si za to více nežádala, než-li dle slušnosti a náležitosti tato práce se cení. Dle této rady také jednala a když vodník na to celou míru plnou všelijakých peněz přinesl a jí říkal, aby si z nich dle libosti vzala, co chce, nebrala si přece více než měla právo. A bylo to její štěstí a k zlosti vodníkově, který byl by jí chtěl nejraději dle svého šibalství krk zakroutit. Poněvadž pak si ona více nežádala, musil ji bez úhony zase propustit. Jako dříve udeřil zase svým prutem do vody, která se rozdělila, a po suché pěšince vyšla ta žena zase z vody, která se zase ihned zavřela, jak z ní vystoupila. Co se stalo s dítětem, kterému na svět pomohla, nikdy se nedověděla.