Vlastní životopis Karla IV./Kapitola třináctá

Vlastní životopis Karla IV. Karel IV.
Kapitola dvanáctá	Kapitola třináctá	Kapitola čtrnáctá

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola třináctá
Podtitulek:	Kapitola třináctá
Autor:	Karel IV.
Zdroj:	Císař Karel IV. Vlastní životopis. Praha: J. Otto, 1909. s. 62–70. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	autor překladu neznámý, redakčně připravil Josef Emler
Licence překlad:	PD old 70

Praví potom čtenie: „Podobno jest královstvie nebeské sieti vpuštěné v moře.“ Skrze sieť tuto móžeme rozuměti slovo božie, ježto jest bylo puštěno skrze apoštoly, kdyžto jim bylo přikázáno ve čtení sv. Marka: „Jděte po všem světě a kažte čtenie všemu stvořenie.“ A byla jest od nich puštěna v moře, to věz v tento svět. Protož znamenitě bylo jim řečeno: „Jděte po všem světě,“ jenž svět zajisté skrze moře duchovnie a dosti vlastně znamenává sě. Neb jakžto moře nikdy neodpočine, ale vždy sě tepe, sem i tam sě toče, a ty, ježto na něm plavají, svými vlnami mútí: takéž tento svět rozličným točením vždy sě točí, a ty, ježto jsú na něm, svú lstí a svým nebezpečenstvím vždy mútí. Kterýmžto nebezpečenstvím na tomto nebezpečném moři stesk sobě prorok, vzvolal k hospodinu a řka: „Spas mě hospodine! nebo jsú vešly vody až do mé duše.“ A opět týž: „Aby mě nepotopila búře mořská,“ to věz nebezpečenstvie tohoto světa. Neb zajisté skrze búři nebezpečenstvie a skrze moře tento svět prorok tuto chce znamenati; ale skrze ryby lidé na tomto miestě sě znamenávají. Protož praví ve čtení svatého Matúše: „Poďte po mně, učiním vás rybáře lidské.“ A jinde ve čtení sv. Lukáše řekl hospodin Petrovi: „Neroď sě báti; nebo s tohoto budeš lidi loviti.“ Protož nahoře řečeno: ze všeho národu rybieho, to věz člověčieho, v ni sě sebralo. Nebo všichni lidé kteréhožkolivěk národu, stavu neb výsosti neb kteréhožkolivěk oblíčejé, i zlé i dobré tato sieť, to věz božie slovo zbierá a ulovuje. Nebo netoliko k židóm ale ku pohanóm a obecně ke všem posláno jest, jakož sě čte v skutciech apoštolských: A jest posláno skze apoštoly, o nichžto praví v žaltáři: „V každú zemi vyšel jest zvuk jich a na kraj světa slova jich;“ skrze ducha svatého, jenž jest, jakož praví múdrý Šalomún, naplnil tento svět; a také skrze našeho spasitele, jenžto zajisté slovo sám spasenie na tomto světě sěl a rozmetal. A protož ve čtení sv. Jana praví: „Bych byl k nim nepřišel a jim nepověděl, hřiechu by neměli, ale již nemají omluvy o svém hřieše.“ To pak slovo musí sě naplniti. A protož praví nahoře: Když již byla naplněna. A naplněna pak bude ta jistá sieť nebo slovo, když to všecko, ježto jest tiem slovem skrze ústa božie a svatých jeho povědieno, ovšem skutkem naplněno bude. Nebo čte sě ve čtení sv. Matúše: „Najmenšie slovce anebo diel slovce nezhyne, ani zmine národ tento, až sě to všecko stane: nebe a země minú, ale slova má neminú,“ jako sě čte ve čtení sv. Lukáše. A když pak ta sieť, to věz slovo božie, bude naplněno, tehdy ihned naplněno bude číslo svatých lidí a zabitých pro slovo božie, jakož v tajemství bohem viděl sv. Jan v znamení a řekl: „Viděl jsem pod oltářem božím duše zabitých pro slovo božie, ježto jmiechu a volachu hlasem velikým a řkúce: Dokavad hospodine svatý a spravedlivý nepomstíš našie krve nad těmi, ježto přebývají na zemi? I by jim dáno každému dvoje rúcho bielé a řečeno jim, aby odpočinuli čas ještě malý, ažby sě naplnilo číslo bratří jich, ježto mají zbiti býti jako oni.“

Po naplněnie sieti neb božieho slova a čísla dřieveřečených přiblíží sě den súdný a poslední, jakož dává znamenati evangelista v sloviech dřieveřečených, když die: „tak bude na skonání světa.“ Tehdy na tom súdě bude vytažena ta sieť naplněná; protož praví: „vytáhnúce.“ A tiž vytáhnú, ježto jsú ji vpustili, to věz světí apoštolové; neb oni vytáhnú sieť, to věz slovo, ježto jsú v nás sěli, s polem i s semenem i s semenovým ovocem. A plnú vytáhnú zajisté zlých i dobrých, to věz těch, v nichžto slovo božie dobrý plod učinilo, a těch, v nichžto zlý plod učinilo, jakož sě čte ve čtení sv. Lukáše: „To což seje člověk, to žieti bude,“ a takéž praví v žaltáři: „ktož seje ve slzách, v radosti bude žieti.“ A protož že jsú oni vsěli v nás, takéž z nás budú žieti. A vytáhnú pak nás čtyřmi provazy, ježto jsú v té sieti podobně sieti tělesné, již také čtyřmi provazy táhnú. Neb v každé sieti jsú čtyřie provazové, dva nad vodú roztažená a dva v dole pod vodú plaváta. A ta dva dolejšie odpovědáta těma dvěma svrchniema, tak že ten, jenž jest na pravici dolejší, odpoviedá tomu, jenž jest na pravici svrchnější. Takéž jest v té sieti duchovnie, v nížto jsú také čtyřie provazové, jimižto všickni taženi jsú: dvěma, ježto svrchu plaváta, a ta jsta s strany božie, to věz milost a síla; a dvěma, ježto v dole plaváta, ježto jsú s strany našie, to věz přiezeň a nenávist. Prvému provazu svrchniemu, to věz milosti božie, odpoviedá prvý dolejší, to věz přiezeň, a těma dvěma táhne dobré. O prvním praví hospodin ve čtení sv. Jana: „žádný nemóž přijíti ke mně, jedno až by otec mój přitáhl jej, to věz skrze milost.“ O druhém takéž praví ve čtení sv. Jana: „Ktož mě miluje, otec mój bude jej milovati,“ a k němu přijdeme, to věz přitažením milosti a milovánie, a přiebytek u něho učiníme. A o tú dvú provazú móžem rozuměti to, ježto die David v žaltáři: „Provazové padli sú mi u přesvětlých.“

Opět druhému provazu svrchniemu, to věz síle, odpoviedá druhý dolejší, to věz nenávist. A těma táhnú všecky zlé. Neb každý, kto zle činí, nenávidí světlosti, jakž sě čte ve čtení sv. Jana. A jelikožto k těm věcem viece jest potřebna síla než ku prvním: nebo první svobodně pójdú na súd, nadějíce sě odplatě; ale tito poběhnú súdu, bojiece sě věčné muky a skryjí sě v jeskyniech a v skalách a dějí horám a skalám: padněte na nás a skrýte nás před oblíčejem toho, jenž sedí na stolici, a od hněvu beránkova; nebť jest přišel den veliký hněvu jich, a kto bude moci státi? jakož sě čte v tajemství božiem. A protož jelikož k těm potřebna jest síla, aby tu taženi byli nerádi. O prvniem, to jest o síle, móž rozuměno býti to, ježto praví apoštol: všickni budeme vtrženi, to věz silú boží, vstřiec Jezu Kristovi v povětřie. Praví také spasitel ve čtení sv. Jana: „když budu povýšen ot země, všecko přitáhnu k sobě,“ to věz svú silú. O druhém pak čte sě v králových knihách: „vztáhli jsú nad Jeruzalémem provázek Samarie a břiemě domu Achabova,“ A o vobú praví žaltářník v podobenství těch hřiešných: „Provazy hřiechóv jsú mě obtočili.‘ A tak všickni budú vytaženi v té sieti skrze svaté apoštoly, když bude naplněna, jakož jest povědieno: dobří, to věz, i zlí. Neb jakož praví apoštol: „Všickni stanem před stolicí boží, abychom vzeli, to věz odplatu za to, což jsme v těle činili.“

Vytáhnú pak nás na břeh, to věz před stolici všemohúcieho boha, ježto vlastně jest k břehu přirovnána; neb jakož břeh jest konec plavajících, takéž ta stolice jest konec těch všech, ježto na tomto světě jako plovú. A když nás vytáhnú, tehdy sedú světí apoštolé podlé břehu, to věz podle stolice, jakož dřieve řečeno jest. I také praví náš spasitel ve čtení: „Když sede syn člověka na stolici své velebnosti, sedete i vy na dvanácti stoliciech, súdiece dvanácte národóv Israhelských.“ I vyberú súdem božím dobré v své súdy, to věz připíší je k nebeskému království, tu kdež jest mír a radost, podle jeho pravého súdu. Ale zlé ven vypustie, to věz do věčného pekla odsúdie, tu kdež bude pláč a skřípenie zubóv. A to sě stane slovem božím, když die ke všem dobrým: „Poďte požehnaní otce mého, přijměte královstvie vám připravené od počátka světa.“ Ale k zlým die: „Jděte prokletí u věčný oheň,“ jakož sě čte ve čtení svatého Matúše.

A jakž sě ten súd dokoná, ihned andělé jakožto slúhy, ježto mají všecku popravu učiniti, tak jakž jest otsúzeno, rozdělé zlé z prostředka dobrých i pustie je v komín ohnivý, kterakž sě píše ve čtení. Neb oni jsú slúhy božieho přikázánie, jakožto o nich praví žaltářník: „Chvalte, praví, hospodina, všickni andělé jeho, ježto máte velikú moc, činiece jeho přikázánie, aby slyšán byl hlas jeho promluvenie; chvalte boha všecky moci jeho slúhy, ježto činíte vuoli jeho.“

Praví potom ve čtení: Rozuměli-li ste tomu všemu? Vecechu jemu: „Také.“ Otázalivá jsú tato slova. A když syn boží bieše pověděl svým učedlníkóm tři pověsti dřieveřečené, tázáše jich týmiž slovy, a řka: „Rozuměli-li jste tomu všemu?“ Ale ne proto jich tázáše, aby sě mýlil, rozumějíli, nebo on všecko vie dřieve než sě stane, ale aby tieže, jich smysl k svému poznání výše pozdvihl. A o tom máme příklad zjevný o sv. Petru, jakož sě píše ve čtení sv. Matúše, jenžto když byl otázán, „kým by řekli lidé syna člověčieho,“ a on odpověděl: „Tys Kristus, syn boha živého,“ ihned ot boha bylo jemu řečeno: „Tělo a krev nezjevilo tobě, ale otec mój, jenž jest v nebesiech.“ Hledajž, kterak k uotázání synovu, otec s nebes rozum Petróv ku poznání téhož syna skrze zjevenie ducha svatého ruče pozdvihl. Takéž zajisté k tomuto otázání Jezu Kristovu svatých apoštolóv rozum ihned byl pozdvižen, takže ihned odpověděli, a řkúce: „Také pane,“ to věz, tomu rozumieme. Protož hospodin vida jich smysla pozdviženie a znamenaje jich radost k naplnění jeho svatého naučenie, chtě je ještě viece k té žádosti přitáhnúti, radost nebeskú jim slibuje za otplatu, a řka: „Protož každý mistr učený v nebeském království podoben jest k člověku hospodářovi, jenž vynosí z svého pokladu nové i vetché věci.“ A dobře praví: mistr učený, jenž to věz slovem svého učenie a příkladem dobrého života jiné učí; neb kteříž jiné učí a sami nečinie, slovú dobře mistři, ale neučení, jakož praví ve čtení sv. Matúše: „na stolici Mojžíšově sedú mistři a zákonníci; podle jich naučenie čiňte, ale podle jich skutkóv neroďte činiti.“ Hledajž, že slovú mistři ale ne učení. A protož ne každý mistr, ale mistr učený podoben jest k člověku hospodářovi, jenž z svého pokladu vynosí nové i vetché věci. Poklad zajisté jest zbožie, ježto sě jedno po druhém přikládá. A jakožto pravý hospodář v potřebu pro svú čest vynese nové, ježto v nově položil, a také vetché, ježto dávno zachoval: takéž mistr učený z svého pokladu, jenž skrze nadšenie ducha svatého v svém srdci poiožil a pro čest, ježto má mieti v nebeském království k naučení a ku polepšení jiných svým svatým kázáním a naučením nového i starého zákona znamenie spasitedlné vynosí a vykládá. A právě tacíž jsú mistři učení, o nichžto praví Daniel prorok: „Ti ježto budú učení, budú sě stkvieti jako světlost nebeská,“ a ti, ježto pravdě učie mnohé, jakžto hvězdy věky věkoma. Amen.