Vlastenský slovník historický/Křištan

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Křinecký	Křištan	Křítek

Údaje o textu
Titulek:	Křištan
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 395–396. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Strachkvas
Související články ve Wikipedii: Křišťan z Prachatic

Křištan, tolik co Kristian. 1) Tak (lat. Christannus) slul klášterním jmenem syn Boleslava Ukrutného, narozený jemu v den usmrcení sv. Václava a proto Strachkvasem nazvaný, který, od otce církvi zaslíben, vstoupil později do kláštera Břevnovského, kdež vedl bohulibý život až do smrti. Jemu dlouhý čas připisována byla latinská legenda o sv. Lidmile, jejíž původce, jakýsi prý mnich Christianus de Scala, nazývá sám sebe pravnukem Lidmiliným a sv. Vojtěcha svým strýcem. Tu legendu nalezl Balbin v Třeboni a vydal ji tiskem ve svém Epitome, odkudž ji přijali Bollandisté do svých Acta Sanctorum, ze kterých opatřena poznamenáními otištěna jest v Praze r. 1766. Jest však dokázáno, že ta legenda jest podvržena, nesáhajíc původem svým výše konce XIII. století a jsouc pouhou kompilací z pramenů jiných. — 2) K. z Prachatic, nar. v Prachaticích asi r. 1368, studoval v Praze, kdež stal se 1388 bakalářem a 1389 mistrem svobodných umění, načež po dvou letech na universitě působiti začal. Roku 1403 zvolen za děkana na fakultě filosofické, a r. 1405 dosazen na faru u sv. Michala na Starém městě Pražském. Zároveň s Husem začal se obírati spisy Viklefovými, a obapolná shoda ve smýšlení utužila přátelství obou těchto mužů. Když r. 1411 vynesena kletba na Husa, odepřel K. prohlásiti ji v kostele svém, čímž sobě získal obecnou přízeň v takové míře, že na podzim 1412 vyvolen rektorem university. Roku 1414 jej spolu s arcibiskupem Albíkem, proboštem Zdeňkem z Labouně a Vyšehradským děkanem Jakubem zřídil král Václav k tomu, aby stůj co stůj strany náboženské uvedli v pokoj a svornost. Následkem výroku jejich Stanislav a Petr ze Znojma, Štěpán z Pálče a Jan Eliae byli s profesur sesazeni a vypovězeni. Když Hus byl v Kostnici uvězněn, nemohl K. odolati, aby přítele nenavštívil. Počátkem března 1415 z nenadání se zjevil v žaláři Husově, který až k slzám byl tím pohnut. Ale přítomnost K-ovu nebylo lze utajiti, Michal de Causis dal jej zatknouti, a jen přímluvou krále Sigmundovou dosáhl svobody. Jakkoli však K. byl Husovi oddán, brzo zastavil se na dráze novot, které po smrti jeho v Čechách do života vstupovaly. Již r. 1416 přísně káral Plzeňského kazatele Václava Korandu pro novotaření v nauce i v obřadech, ano i s Pálčem opět se sbližoval. Nicméně vážnosti jeho u Pražanů neubývalo, v tom ani rozmíšky proti němu roku 1421 od Jana z Želiva nastrojené neučinily než pomíjející proměnu; faru Svatomichalskou, ačkoliv na chvíli kněz Vilém, Janův posobník, na ni byl uveden, udržel i napotom. Když r. 1426 pod záštitou Korybutovou strojeno smíření s Římem, stál K. s Příbramem, Prokopem Plzeňským, Petrem z Mladenovic a jinými na straně knížete, i byl po vítězství strany Rokycanovy 17. dub. 1427 spolu s přáteli jat a z Prahy vypovězen. Teprv po dvou letech mohl se navrátiti. Roku 1434, jsa opět rektorem, účastnil se schůze Chebské s legaty Basilejskými, i byl tam do poslušenství církve přijat. Rovněž byl v červenci 1435 při sjezdu Brněnském o přijmutí kompaktat. Rokycanovi na úkor jest K. 11. čna 1437 vyvolen za prvního administratora in spiritualibus arcibiskupství Pražského, v kterémžto úřadě 15. říj. 1438 i od krále Albrechta jest potvrzen, ale zemřel již 5. září 1439. Zvláštní přátelství spojovalo K-a s Albikem, prvé arcibiskupem Pražským, od r. 1413 proboštem Vyšehradským, který jej jmenoval mezi svými dědici. Literárně se zaměstnával hlavně mathematikou a hvězdářstvím. Jemu připisuje K. J. Erben i Saličetovo i Rhasesovo ranné lékařství.