Vlastenský slovník historický/Křítek

Vlastenský slovník historický Jakub Malý
Křištan	Křítek	Křivoklát

Údaje o textu
Titulek:	Křítek
Autor:	Jakub Malý
Zdroj:	MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 396–397. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Skřítek (mytologie)

Křítek, také Křístek, Chřístek, Skřítek a Škřítek, znamená v bájesloví západních Slovanů pomocného a ochranného bůžka domovního, který jinak také v Čechách a na Moravě slove Hospodářík a Šetek neb Šotek, a v jiném smyslu i Rarášek a Pídimužík. Již Vacerad zmiňuje se o Skřetcích, vykládaje tím slovem latinské Penates a Daemones, ale Kosma, kronikář český, určitěji mluví o nich, horle na lid selský času svého, jenž prý s bůžky hluchými a němými, které sobě sám byl udělal, ve svých potřebách se radí co by měl činiti, a jich prosí, aby jej i jeho dům ochraňovali. Staří totiž vypodobňovali sobě tyto bůžky domovní malými soškami ze dřeva nebo z kovu, jež na nejpřednějším místě ve světnici stavěli, totiž v koutě nad stolem, kde nyní obyčejně spatřujeme obrazy svatých. Později vyobrazovala sobě pověra lidská k-tka buď co neviditelného pomocníka hospodářova, anebo ve spůsobě potvory chlupaté s pazoury, na spůsob opice, neb šerého típajícího kuřete, ohnivého draka a j., ano i prostá hůl a chvoště mohlo tohoto bůžka domovního zastupovati; když totiž hospodář neb hospodyně odcházeli z domu a nikoho doma nezůstalo, postavili do kouta u dveří hůl, píst nebo chvoště s nařízenim, aby zatím hlídaly. Nábožný křesťan hleděl na tohoto bůžka ochranného jakožto na diblíka, a v tom smyslu mluví se o něm v Mastičkáři. Bájilo se také, že tito k-tkové jsou duše nekřtěnátek.