Vlastenský slovník historický/Křivoklát

Údaje o textu
Titulek: Křivoklát
Autor: Jakub Malý
Zdroj: MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. Praha : Rohlíček & Sievers, 1877. S. 397–398.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Křivoklát

Křivoklát, též Hrádek, něm. Bürglitz, starožitný hrad v někdejším Rakovnicku, připomíná se nejprvé u Kosmy k r. 1110, kdežto jest obnoven rozkazem Vladislava I., který tu téhož roku ještě bratra svého Otu Černého uvězniti dal a choval až do prosince 1113. I potomní panovníci čeští meškávali často na K-ě k vůli lovu v okolních lesích; obzvláště často zdržoval se tu král Václav I., který si v lesích zdejších oko vypíchl. Přemysl Otakar II. dal hrad opraviti a jmenovitě veliký sál skvostně zřídil. Po smrti Václava III. král Rudolf vložil na K. rakouské a švábské žoldnéře, které však Vilém Zajíc z Valdeka vypudiv hrad tento středištěm odporu proti Jindřichu Korutanskému učinil. Když konečně r. 1310 Jindřich z Prahy utíkati musil, a jedna část vojska jeho s hojnou kořisti a četnými zajatými lesy zdejšími táhla, přepadl je Zajíc, odňal jim lup a zajaté osvobodil. Na K-ě Karel IV. co dítě po tři léta byl vězen, až r. 1323 odvezen jest do Paříže. Po bitvě Mühldorfské vězen tu byl Jindřich vévoda Rakouský, zajatý v ní zároveň s bratrem svým Fridrichem Krásným. Král Jan zastavil hrad K., ale Karel vyplatil jej brzy a přišel sem se svou chotí Blankou, jenž tu r. 1335 porodila dceru Marketu, která svým časem stala se manželkou Uherského krále Ludvíka. V lidu se udržela pověst, že když Blanka na K-ě těžce ku porodu pracovala, Karel dal od okolního lidu schytati všecky slavíky, které dostati mohl, a přinésti je do křovin hradního vrchu, aby zpěvem svým obveselovali nemocnou markrabinu. Jedna stezka na úbočí hradního vrchu až dosavad nazývá se „slavičí pěšinou“. Později prý Karel IV. uložil některým manům Křivoklátským povinnost, kdyby budoucně královna Česká na K-ě v koutě ležela, aby učinili podobné sehnání slavíků. Později Karel IV. zřídka kdy navštěvoval K., za to tím častěji dojížděl tam Václav IV. a častoval tam nejednou vznešené hosti. Po jeho smrti býval K. často zastaven, jeden čas byl i v rukou Husitů, ale zase jest jim odňat. Král Jiří dal K. synu svému Jindřichovi staršímu z Minsterberka, ale Vladislav II. vyplatil jej hned, jak mile na trůn dosedl. S panovníkem tímto nastala pro K. nová doba, an král r. 1472 před morem sem utekší a potom často tu prodlévající skoro celý hrad přestavěti dal. Za téhož krále také užito hradu zhusta co vězení zemského. Po Vladislavovi byl K. opět propůjčován osobám soukromým. Za Ferdinanda I. vězeni byli na K-ě Jan Augusta a služebník jeho Jakub Bílek, jimž teprv po dlouholeté vazbě polehčení zjednala Filipina Welserová, tajná choť arciknížete Ferdinanda, který tu s ní bydlel, a jemuž porodila na K-ě r. 1560 svého druhého syna Karla a r. 1562 dvojčata Marii a Filipa. Roku 1560 arcikníže s povolením otce svého zapsal K. Ladislavovi ze Šternberka. Po smrti císaře Ferdinanda, když arcikníže do Inšpruku se odebral a Ladislav na Zelenou Horu se přestěhoval, zůstal K. opuštěn. Nový život nastal na něm teprv za Rudolfa II., který zde za příčinou lovu často meškával. Za něho vzala část hradu r. 1592 velikou škodu požárem, což vyžadovalo značnou opravu. Za Rudolfa II. a Matiáše byly opět na K-ě některé vynikající osoby uvězněny, jmenovitě r. 1591 pověstný alchemista Eduard Kelley, který o útěk se pokoušeje spadl a na smrt se poranil; r. 1604 dodán na K. Jeronym Makovský z Makova, první komorník Rudolfa II., a r. 1613 rytíř Burkhard z Berlichingen a choť jeho Isolda z Týna pro urážku na cti rodu Šlikovského. Po bitvě Bělohorské chováni tu nějaký čas Vilém z Lobkovic, Jan Vostrovec z Kralovic, Pavel z Říčan a Václav Pětipeský z Chýše, o jichž vysvobozeni pokusil se r. 1623 jeden Říčanský přepadením hradu, avšak odražen jest. Brzy potom stal se K. středištěm protireformace v tamější krajině. Leopold I. prodal K. r. 1685 Arnoštovi hraběti z Valdšteina, od kteréhož času nevyšel z rukou držitelů soukromých. Na ten čas jest K. i s rozsáhlým panstvím k němu náležejícím fideikomisem knížat z Fürstenberka, kteří hrad přiměřeně opravili.