Vedle cesty/Na povzbuzenou
Vedle cesty Josef Thomayer | ||
O žárlivosti | Na povzbuzenou | O ztrátě citu |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Na povzbuzenou |
Autor: | Josef Thomayer |
Zdroj: | THOMAYER, Josef. Vedle cesty. Praha : Bursík & Kohout, 1895. s. 133–141. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Pravda jest, a největší učenci bez rozdílu vyznání, národnosti a pohlaví to ztvrzují, že člověk jest stvořením podivným. Katechismus sice dí, že člověk jest stvořen, aby Boha ctil, jeho svatá přikázání zachovával a po smrti spasen byl, ale v praxi jsme si tuhle část zákona božího poněkud popletli a z pravidla žijeme pro to, abychom se stávali inženýry, sládky, jenerály a podobně. Podobně jisto jest, že máme jísti jen proto, abychom byli živi, ve skutečnosti ale jsou Chevetové, Sacherové, bratří Provencaux a jiní velice slavenými firmami. V theorii jsou rozličné věci jedovaté, ve skutečnosti se ale těmitéž jedy příjemně povzbuzujeme.
Prostředků povzbuzovacích má lékařství nutně zapotřebí. Znal jsem vyhlášeného lékaře, který tvrdil, že bez prostředků povzbuzovacích nechtěl by býti lékařem. Co jsme si ale z takových povzbuzujících prostředků udělali! Bylina americká „Coca“ zvaná jest povzbuzujícím prostředkem v neobyčejné míře.
Francouz Moréna (tuším, že jest Francouz, spis jeho aspoň jest francouzský) účinek cocy zkoumal podrobněji a nenalézá slov, aby povzbuzující její účinek dost si vynachválil. Vypiv nepříliš silný odvar byliny této mohl prý celou noc probdíti a druhého dne byl silen, zdráv a zcela svěží. Když vypil odvar silnější, prožil prý „nejpříjemnější okamžiky života svého“. Bylo prý mu nadmíru lehce, dovedl dělati skoky podivuhodné, ač jindy těla svého ve směru tomto necvičil. Člověk by řekl, že následkem toho musí státi se „coca“ oblíbeným lékem, že zejména pro lékaře choromyslných nález takový bude vítaným, poněvadž by se dalo as léku takového upotřebiti zejména při těžkých a lékaře dotčené nemálo namáhajících formách trudnomyslnosti, avšak kdo by tak řekl, mýlil by se. Koky aspoň u nás i přes Morénovo pátrání neužíváme, za to ale v Americe jsou prý miliony lidí, kteří bylinu tuto žvýkají — a tak se ustavičně povzbuzují.
Patrně, že povzbuzení životních sil jest nutné. Poněvadž ale jest zároveň příjemné, povzbuzujeme se milerádi i tenkráte, kdy nijak nám povzbuzení třeba není. Nejnápadnějším důkazem vážné pravdy této jest spotřeba alkoholu. Alkohol jest sice jed, ale povzbuzuje mozek i srdce. Po mírných dávkách silného alkoholu nastává u skleslých osob nový život. Srdce počíná mohutně pracovati a myšlénky stávají se jadrnějšími. Několik učenců dokázalo v nové době dokonce, že mírné dávky alkoholu rovněž trávení podporují. Dělali pokusy na psech a shledali, že psí žaludek mnohem rychleji tráví, přimísíme-li k obvyklé potravě něco alkoholu… Následkem toho by se na příklad některý obyvatel z Jupitera, chvalně známé to hvězdy vnáší soustavě sluneční, domníval, kdyby ho osud zanesl na naši oběžnici, že alkoholu se užívá u nás na zemi jako nejvzácnějšího léku, a v prostomyslnosti své by považoval závody, v nichž se nápoje líh obsahující čepují, za užitečné lékárny. Avšak jak by se zmýlil, kdyby několik jen ulic v naší královské Praze prošel. Z prvu by snad se domníval, že je naše královská Praha jediným velikým chorobincem, jenž povzbuzujících prostředků nutně potřebuje, pak by ale záhy poznal, že se my Pražané povzbuzujeme proto, abychom se povzbudili. Jeť pravdou, že na příklad léku povzbuzujícího, jejž vyrábí starý plzeňský pivovar, po čertech mnoho spotřebujeme. Podobá se, jako bychom nic jiného nedělali, než četli Jürgensenův spis o zánětu plic, podle kteréhož povzbuzující prostředky a zejména líh nejsou pro srdce pouhým bičem, ale také „ovsem“, a že ten „oves“ nemálo jsme si oblíbili.
Dobrým povzbuzujícím prostředkem jest také káva. Výtečný francouzský lékař S. Jaccoud praví ve své příruční knize nemocí vnitřních, že s prospěchem lze užívati kávy při takovém stavu, kdy srdce nedostatečně se stahuje a oběh krevní následkem toho také nedostatečný jest. V takovém stavu pobádá silnější káva srdce k energičtější práci, tím také upravuje oběh krevní a zároveň veškeré životní poměry ohroženého nemocného. Káva vedle toho činí mozek svěžím, zahání spánek — slovem jest to lék mnohonásobně užitečný. Punctum! Bylo by směšno povídati, co si naše století z kávy učinilo. Zvýšení cla z kávy jest vážnou říšskou otázkou, již přetřásají výmluvná ústa velikého počtu poslanců atd. Orientalové zejména, jak se zdá, povzbuzení zapotřebí mají, neboť ti jsou v konsumu daleko ještě před námi. Hollandské ženy v jižní Africe pohltí prý tolik černé kávy, že dle slov doktora Holuba i zvětšení srdce následkem toho vzniká — právě tím spůsobem, že káva srdce stále k mohutnější činnosti pobádá a větší činnost srdce ráda se zvětšením se celé útroby sdružuje. Lék povzbuzující stal se takto skorem po celém světě potravinou. Rovněž platí tak o čaji a mnohém jiném. Čaj zejména kolísá v poměrech dosti komických. Látky tak eminentně povzbuzující — požíváme zejména v naší Praze pozdě na noc. Povzbuzujeme mozek svůj k činnosti — před spaním. Platí zejména o čaji, aspoň tak praví Moleschott, že činí mozek spůsobilejším ku podržení všelikých dojmů. Je-li to pravda, pak jest čaj prostředkem nebezpečným, neboť čaje užívají zejména západní sousedé naši jako tmele literárních večerů — a ve večerech takových, jak víme, se přečasto moc špatné mluví. Ostatně povídá týž Moleschott, že čaj ladí k důmyslnému přemítání, že pomocí jeho stávají se myšlénky živějšími a snáze utkví na určitém předmětu, což jest zajisté věc pozoruhodná a měla by se podrobněji prozkoumati, neboť zdá se mi, že by v Čechách skutečně mnohé družstvo, mnohá společnost, mnohý spolek — potřeboval „čaje“ a sice nikoliv jakés takés potraviny, ale jako — povzbuzujícího léku.
Známými dráždidly jsou také všeliké látky obsahující rozličné vonné oleje a zvláštní specifické lučebné látky. Mnohé z dráždidel takových budí větší příval krve k oněm místům, kde se lék tento s organismem stýká. Následkem toho slynou od starodávna rozličná křenová a hořčičná těsta, zejména u slabší části pokolení lidského, nechci říci u krásnější, neboť tenkráte, kdy dotčená část pokolení lidského se počne o užitek hořčičného těsta interessovati, přestala býti sama již i interessantní, neřku-li krásná. Přes to ale i v jiných kruzích užitečnosti těchto povzbuzujících léků si všímají a mnohý, kdo v pozdní noci ulicemi pařížskými bloudil, má dosud snad na paměti průsvitné elegantní ohlášky na návěštních budkách — ohlašující směle vnady a půvaby praeparatu hořčičného, nazvaného „papier Rigollot“. Také lékaři nezírají nijak k dráždidlům těmto s opovržením, upozorňuju zejména na pěkné pokusy Moslerovy, z nichž vysvítá, že hořčičné těsto přiložené v týle má zcela určitý vliv na tepny v plenách mozkových. Tepénky tyto totiž se zúžují, přiloženo-li těsto hořčičné na místo dotčené, a zúžení takové může prospěšně působiti zejména při takových bolestech hlavy, jež zaviněny jsou přeplněním cév krevních. A co jsme si z takových užitečných léků udělali v životě všedním? Nutný přídavek ke každodenním pokrmům svým — bez hořčice nebo bez křenu nemůže kuchyně devatenáctého století ani existovati. Jsou, zejména hořčice, stálou částí obyčejného příboru. V jednom hostinci mnichovském, kdež byly hořčice a chléb à discretion, po způsobě francouzském, musili ustati od chvalitebného tohoto zvyku, když společnost akademiků stala se zde denním hostem. Páni tito mající mnoho talentu ale málo peněz večeřeli totiž pravidelně — hořčici s chlebem. Také nezapomenu na potěšení, jež mi spůsobila společnost bodrých Švábů v malé vesnici blíže Stuttgartu, kteřížto požívali obrovské množství národního „bachsteinského“ sýra s neméně obrovským množstvím hořčice. O hořčici pak tvrdí se obecně, že zahání spánek tím, že dráždí mozek, že urychluje myšlénky a tak dále. Zdá se, že dotčení Švábové fysiologické výzkumy svých krajanů docela ignorovali. Spokojená tvář by byla utišila Shakespearova Julia Caesara, nebylo v ní lze nijak čísti — řadu bezsenných nocí.
Quod erat demonstrandum!
Položil jsem si z předu důmyslnou a zajisté dočista novou větu, že člověk jest stvoření podivné, a myslím, že jsem ji s použitím některých příkladů, dokazujících, že jsme si učinili z věcí mimořádných, srdce i mozek pobuřujících, věci všední, skvěle dokázal. Avšak u konce tím nejsem ještě docela. Neboť tím, že jsme si z prostředků povzbuzujících učinili zcela všední, příjemný požitek, nezavázali jsme nijak lékařství ve směru tomto ruce. Třebas bychom pili líhové nápoje po litrech, kávy veliké množství, čaj před samým spaním, jedli hořčici a mnohá jiná podobná koření jako každodenní pokrm, tož přece lékařství se prostředků takových nesřeklo a nesřekne, jsouť doby, kdy i pro otupělé ústrojí jsou nutnými. Zázračné moci všelikých šťáv bylinných a balsámů, již ještě náš Sušil tak „dojemně“ opěvuje, už přílišně nevěříme. Spíše ale dbáme, aby v těžkých seslabujících nemocech činnost srdeční nezemdlela, a mnohdy podaří se zachovati nemocného tím, že jej uchováme při síle mezi tím, co ve nitru jeho vážná některá choroba pustoší, choroba, proti níž jsou prostředky naše málomocné.
Pravdu toho vidíme při přemnohých těžkou horečkou provázených chorobách. Horečka seslabuje jak ústrojí vůbec, tak srdce lidské zvlášť. Neposkytujeme-li srdci prostředků, které by je k nové vytrvalé působnosti pobádaly a zároveň mu poskytovaly potřebné spíže k usilovnější činnosti, vzdáváme se sami zbraně své, utíkáme před nepřítelem. Bichat pravil: On meurt par le coeur, par les poumons, par le cerveau. V obyčejných těžkých horečnatých nemocech, jako při rozličných tyfech; částečně při prudkém zánětu plicním a podobně je především srdce ohroženo, a zde jsou povzbuzující prostředky v prvé řadě vhod. Z té příčiny stává se podávání malých dávek silných dobrých lihovin více a více oblíbeným. Těžkými neštovicemi sklíčeným dává se dnes často dobrý lihový nápoj, tolikéž vážným onemocněním ranným trpícím — a není hrubě více odpůrců způsobu takového. Neníť právě lihový nápoj, jak se dříve domnívali, pro zemdlené srdce pouhým bičem, ale také obrokem. Méně ovšem tak platí pro churavý mozek. Při nemocech mozkových a sice při nemocech hrubších, jež vážné hmotné změny v útrobě této zavinují, bývá nemoc namnoze udržována intensivním příbojem krevním, zde tedy povzbuzující prostředky, jež srdce pobádají a tudíž příboj krve jen by mohutnějším učinily, vhod nejsou. Zde užiti jich jest zajisté lze jen tenkrát, když nemoc závisí na chudokrevnosti mozkové, pak ovšem nejen že jsou vhod, ale jsou i velmi užitečné. Kdo viděl oblažující účinek na příklad horkého vína u osob náhlou větší ztrátou krve zemdlelých, dá zajisté ihned slovům takovým za pravdu.
Citoval jsem z předu výrok výtečného lékaře o váze prostředků povzbuzujících a tuším, že z nástinu zde právě podaného pravdivost oněch slov dosti přirozeně vyplývá.
Povzbuzující lék je mnohdy jako dobré povzbuzující slovo. Oboje, přijde-li v čas, může míti reformatio in capite et in membris v zápětí. K povzbuzujícím lékům měli mnohdy dříve značnou nedůvěru a mnohý starý, zvěčnělý lékař, jemuž lihoviny platily za nápoj „horký“, divně by asi dnešní počínání naše pochválil. Tanuly by mu zajisté obvyklé následky lihových nápojů v obyčejném životě na paměti. Avšak sluší zde dobře rozlišovati a zachovávati míru pravou. Za to nemůžeme, že jsme stvoření podivná, podobající se mnohdy oněm tvorům, o nichž Sallust pravil, že je příroda učinila „prona atque corpori obedientia“. Však tě také nepoběhneme poslechnout každého povzbuzujícího slova, jichž v našem mnohomluvném století padne tolik. Dlužno, jak praveno, činiti rozdíl a pak považovati bude zajisté každý povzbuzující lék i slovo za nástroj přeužitečný.