V zimním slunci/Záhady

V zimním slunci Josef Václav Sládek
Slunce na západu	Záhady	Vzdech

Údaje o textu
Titulek:	Záhady
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Spisy básnické, Díl II. Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Spisy básnické: Souborné vydání ve dvou dílech. Praha, J. Otto 1907. s. 223 – 224.
Licence:	PD old 70

I.

Jen ve smyšlenkách záhad pln je svět;
v bdění i spaní, nejvíc kdy jsme sami,
jen mozek náš jej plní mátohami
a za práh smyslů jdeme s nimi v let.
Nám nedostačí opravdovost běd
ni úsměv žití; srdce vidinami
se trýzní, těší víc — a mníme, s námi
i do hrobu že lehnou naposled.

A hle, jde od východu ku západu
všem cesta rovná; jitro jest a den,
pak noc a klid; — a v podvečerním chladu,
ať obzor plný hvězd, či zasmušen,
hle kříž: dvě břevna, člověk nah, vše hluché,
on sám. — To všecko je tak jednoduché.

II.

Ta země píď, kde květ má plod svůj nést,
mu dostačí, — tam prožije svůj den
v slunečné záři, rosou napojen
a v zem se vrací, čas když jeho jest.

Jen duše naše kams do říší hvězd
jde v kraje neznámé a dává v plen,
čím země blaží, jak by plod nést ten
kdes jinde moh', kdo zde neuměl kvést;

zde, na té pídi země, kde je naší
zář věrných očí, těcha vlídných slov:
svit, rosa žití! — Můž-li poklad dražší
dát jiný svět? — Ó žij! — co více chceš?
Ty pravíš: Aj, to všechno vezme rov. —
Ó bratře, dá ti klid; — to dobré též.