V zimním slunci/V lesním stínu

V zimním slunci Josef Václav Sládek
Koleda	V lesním stínu

Údaje o textu
Titulek:	V lesním stínu
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Spisy básnické, Díl II. Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Spisy básnické: Souborné vydání ve dvou dílech. Praha, J. Otto 1907. s. 309 – 311.
Licence:	PD old 70

Kraj celý byl stopen v slunečný svit,
v něm dýchá role a niva,
na kraji lesa, mlázím kryt,
si v mechu pastucha zpívá;
zpívá si vesele, skřivánek sám
nezpívá veselej':
»Ať svět se točí sem a tam
pomalu, honem a v spěchu,
nám je tu krásně, hola hej!
v stínu a v mechu.« —

Pan rytíř — tak zpívá, — si vyjel v svět
na koni bílém jak mléko;
jel obra i draka porážet
ve skalách nedaleko.
Obr hned utek', jej uhlídav,
drak, zlý to čaroděj,
se chechtal jen z devíti hlav,
všech devět ztratil však v mále. —
A rytíř vesel, hola hej,
lesem jel dále.

O princezně slyšel, toť se ví
zakleté kouzelnou mocí,
nepoznal snu, ni úlevy,
až přived' ji zpět panu otci.
»To děcko« — pravil, — »nevinné
mi za nevěstu přej!«
Král řekl: Tak! — princezna: Ne!
— vězel v tom panošík vlastně; —
rytíř si nezoufal: »Hola hej,
žijte tu šťastně!«

Potom jel přímo v Svatou zem,
tam brodil se v krvi a slávě;
až kdys raněna oštěpem
nalezl pohana v trávě.
Tam pramen tek' a seděl mnich;
děl pohan: »Vody dej!«
»Ne! pohan jsi!« — děl mnich a vzdych';

a rytíř na to: »Sta hromů!
to-li tvá víra, hola hej,
pojedem domů!« —

Jel přes moře a plán i sráz
půl roku, snad že rok celý,
a přijel domů právě v čas,
veselou svatbu tu měli:
pan bratr pobral statek i hrad;
— můj šašku, teď se směj! —
rytíře nechtěl nikdo znát.
»Nu, — děl jen, — »přijel jsem pozdě;
tož oddechnem si, hola hej,
pod zámkem v hvozdě.«

Tam ulehl si v stromů stín,
list nad ním v slunci se třásl,
drozd zpíval v hloubi doubravin
a bělouš v trávě se pásl;
lučinou lítal roj zlatých včel,
mrak much tu ved' svůj rej —
»Kéž člověk tak žítí rozuměl!«
vzdych' rytíř, — »boji a slávě!«
A potom se zasmál: »Hola hej!«
a usnul v trávě. —

Kraj celý stopen v slunečný svit,
v něm dýchá role a niva;
na kraji lesa, mlázím kryt,
si v mechu pastucha zpívá;
zpívá si vesele, skřivánek sám
nezpívá veselej':
»Pan rytíř sem, pan rytíř tam, —
západ je v korunách stromů;
pse, obrať stádo, hola hej,
poženem domů.«