V zimním slunci/Koleda

V zimním slunci Josef Václav Sládek
U mé báby	Koleda	V lesním stínu

Údaje o textu
Titulek:	Koleda
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Spisy básnické, Díl II. Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Spisy básnické: Souborné vydání ve dvou dílech. Praha, J. Otto 1907. s. 307 – 308.
Licence:	PD old 70

V jeslích Jezulátko dřímá tiše,
vůl a osel teple na ně dýše.

Panna Maria snivě na ně hledí,
svatý Josef mlčky v koutku sedí.

V tom ta hvězda vzešla na nebesa
a celý svět plesá, dary nesa.

»Do Betlema pojďme převesele
pozdraviti světa Spasitele!«

Pastýři jsou přišli, muzikáři,
lovci, ženy, děti, mladí, staří.

By nescházel nikdo ve průvodu,
i tré králův přišlo od Východu.

A jak u jesliček poklekali,
oči Panny Marie zaplakaly.

Jen ta dítka jak tu v žasu stála,
Panna Maria se na ně pousmála.

A když pozdrav dali, dary k tomu,
odešli jsou zase všichni domů.

V jeslích Jezulátko spalo sladce,
svatý Josef pravil k Boží matce:

Proč jsi, matko Boží, smutna byla? -
»O tom dřevu kříže já jsem snila.«

Pastýřové přišli, matko Boží.
»Korunu mu spletou z trní, hloží.«

Rybáři sem přišli k tvému synu.
»Za žezlo mu dávat budou třtinu.«

Králové jsou přišli, božská máti.
»Budou vždy jej znovu křižovati.«

Přišli chudí s hlavou nachýlenou.
»Zapřou jej anebo zapomenou.«

Na dítky jen tvář se usmála ti.
»Ty jej budou věčně milovati.«