Výbor z Květů zla II./Zpěv podzimní

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Neodvratné	Zpěv podzimní	Madoně

Údaje o textu
Titulek:	Zpěv podzimní
Podtitulek:	(Str. 172. Chant d’automne.)
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	Chant d’automne
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 56–58. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70
Související:	Podzimní – překlad Jaroslava Golla

1.

Tak brzy vnoříme se ve tmu, plnou zimy;
buď s bohem živý jas těch příliš krátkých let!
dnes dříví na dvoře já s rázy příšernými
již slyším dopadat a na dláždění znět,

Ta zima pronikne mou bytost: hněvy vzteklé,
zášť, chvění, zděšení, i práce tvrdá tíž,
a tak, jak slunce kruh kol polu v ledů pekle,
mé srdce ledovcem jen rudým bude již.

Pád dřeva každého tu slyším, jen se třesa;
hlas drsnější to, než když staví popravu.
A duch můj podoben je věži, která klesá
pod rázy berana, jenž nezná únavu.

Tím rázem kolébán vždy stejným, jak bych slyšel,
že v chvatu sbíjejí kdes rakve roubení…
A komu? Včera byl čas léta; podzim přišel!
Hluk tento tajemný zní jako loučení!

2.

Mám rád váš velký zrak, v němž plá svit zelenavý,
ó, sladká kráso má, však dnes vše hořký stesk,
nic: vaše láska ne, ni boudoir, ni krb žhavý,
nic slunce nad mořem mně nenahradí lesk.

A přece milujte mne, něžná! buďte matkou
i pro nevděčného i pro ošklivého!
ať sestra, milenka, ó, buďte slastí krátkou
buď slávy podzimní, neb slunce zašlého!

Jak úkol krátký to! Hrob v lakomství ždá dravém!
Ach, nechte mne, bych směl vám v klín své čelo klást
a zkoušet, ve stesku po bílém létě žhavém,
teď v pozdní jeseni těch svitů žlutých slast!