Výbor z Květů zla II./Madoně

Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire
Zpěv podzimní	Madoně	Odpolední píseň

Údaje o textu
Titulek:	Madoně
Podtitulek:	(Str. 174. A une Madone.) Ex voto po způsobu španělském.
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	À une Madone
Zdroj:	BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 58–60. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Haasz
Licence překlad:	PD old 70

Chci tobě postavit, ó, Madono, má paní,
já oltář podzemní, kde hloub je mého lkání,
a tam, kde nejtmavší je srdce mého kout,
prost hledů výsměšných, a vášně světských pout,
ti hloubit výklenek, jejž email modří, zlatí,
kde, Socha v úžasu, se budeš vztyčovati.
Můj uhlazený Verš, mříž čistá z ocele,
kam křišťálový rým své hvězdy nastele,
Korunu obrovskou ti uplete kol skrání;
a v Žárlivosti své, ó, smrtelná má Paní,
Plášť tobě vytesám, jak barbarů je mrav,
tak tuhý, těžký tak, a pod ním pochyb háv,
jenž jako strážnice by obklopil tvé vnady;
ne Perlou lemován, leč slzí mojich řady!
Má Vášeň pohnutá tvůj řasný bude šat,
má Vášeň vlnivá, jež vzestup má i spád,
se houpe na hrotech a v údolí se klade,
a halí polibkem pleť růžnou, bílou všade.
Střevíce hedvábné ti z Úcty vyrobím,
by pokořily se pak božským nožkám tvým,
jež měkkým objetím by svým je objímaly,
jak věrná odlika jich otisk měly stálý.
A nemohu-li ti přes všecku píli svou
za Podnož vykrojit i Lunu stříbrnou,
já Hada podložím, jenž v nitro mé se vpíjí,
k tvým patám, s výsměchem bys podeptala šíji
ty, kněžno vítězná, jež výkupem jsi vin,
té hnusné obludě, a plné záští, slin.
Mé spatříš Myšlenky, jež jako Svíce v roji,
před květným oltářem všech Panen Kněžny stojí,
v strop modře zbarvený svůj hvězdný strouce lesk,
že stále k tobě zří jich očí žhavý blesk.
Jak láskou, obdivem, vše k tobě ve mně plane,
vše Myrrhou, Benzoem a Kadidlem se stane,
a k tobě, vrchole ty bílý, sněživý,
se v Parách ponese vždy Duch můj bouřlivý.
Bych v tobě doplnil pak Mariiny rysy
a lásku prokázal, jež s barbarstvím se mísí,
ó, černá Rozkoši! já z Hříchů hlavních sám,
kat plný výčitek, Dýk sedm udělám,
všech dobře broušených, a, kejklíř bez soustrasti,
tvou lásku nejhlubší si za cíl budu klásti,
a všechny ponořím v tvé Srdce cukající,
v tvé Srdce krvavé, v tvé Srdce mokvající!