Výbor z Květů zla II./Don Juan v pekle
Výbor z Květů zla II. Charles Baudelaire | ||
Člověk a moře | Don Juan v pekle | Teodoru de Banville |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Don Juan v pekle |
Podtitulek: | (Str. 106. Don Juan aux enfers.) |
Autor: | Charles Baudelaire |
Původní titulek: | Don Juan aux enfers |
Zdroj: | BAUDELAIRE, Charles. Výbor z Květů zla II. Praha: J. Otto, 1919. s. 23–24. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Haasz |
Licence překlad: | PD old 70 |
Související: | Don Juan v pekle – překlad Jaroslava Vrchlického, verze z Poesie francouzské nové doby Don Juan v pekle – překlad Jaroslava Vrchlického, verze z Výboru z Květů zla |
Když sestoup’ don Juan, kde podzemní jsou vlny,
a když byl Cháronu svůj obol odevzdal,
jak hrdý Antisthén kýs žebrák chmuryplný
všech vesel ramenem se mstivým silně jal.
Tu s ňadry svislými a řízou rozhalenou
se ženy svíjely v těch nebes černých mhách,
a jak dav obětí, jež k oltáři se ženou,
kvil dlouhý z jejich úst a nářek za ním táh’.
Mzdy na něm Sganarel své požadoval v smíchu,
co zatím don Luïs svým prstem třaslavým
kol mrtvým, bloudícím blíž břehů, líčil pýchu,
s níž jeho smělý syn si dělal z šedin šprým.
Ctná, suchá, Elvíra se pod svým smutkem chvěla
u chotě zrádného, jenž byl jí milencem,
jak úsměv poslední by na něm žádat chtěla,
v němž svítil první slib se v sladkém lesku svém.
Muž velký z kamene stál ve svém zbrojném hávu
blíž kormy vzpřímený a řídil černý kýl;
leč klidný hrdina, jenž na meč skláněl hlavu,
se díval v brázdu vod, nic vidět neráčil.