Ó pěvče Přírody, ty’s naříkal
to vida prchat, co se nenavrátí,
neb dětství, mládí, lásky první pal
jak sny ti prchly nechavše tě lkáti.
Ty boly všecky znám. Však ztráta jest
má, již ty cítíš, pro niž lkám však sám…
Ty’s byl jak jedna z osamělých hvězd
nad člunem žhnoucí bouřím vstříc a tmám.
Ty’s byl jak asyl vztyčen nad skal kraje,
dav válčící a slepý ovládaje,
v ctné chudobě tkal mohutný tvůj hlas,
zpěv, svobodu a pravdu který zpíval!
Vše zradiv nechal jsi mi bol a žas,
že přestal’s býti, čím jsi druhdy býval.
PD old 70