Výbor lyriky (Shelley)/Dva duchové

Výbor lyriky (Shelley)
Zpěv Proserpiny, kvítí v lučině Enny trhající	Dva duchové	Óda Neapoli

Údaje o textu
Titulek:	Dva duchové
Podtitulek:	(Alegorie)
Autor:	Percy Bysshe Shelley
Původní titulek:	The Two Spirits: An Allegory
Zdroj:	SHELLEY, P. B. Výbor lyriky. Praha: J. Otto, 1901. s. 76–78.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

I. Duch

Ó ty, jenž na křídlech své divé touhy
chceš proudit nad zemí, ó pozor dej!
Stín sleduje let ohnivé tvé prouhy —
Noc je tady již!
Jsou kolem čisté vzduchu valné říše
a mezi větry, mezi paprsky
by bloudilo se líbezně a tiše —
Noc je tady již!

II. Duch

Na nebi hvězdy nesmrtelné hoří;
ó kdybych stínem noci letět chtěl,
v mém srdci lampou láska jest a zoří,
hned vzplál by den!
Měsíc by snivým světlem zahořel
na zlatých křídlech mých, kam ta se vnoří,
vír meteorů stál by, kde bych spěl,
dělaje z noci den.

I. Duch

Však víry temnost jestli krupobití
a liják probudí a blýskavici?
Mezníky vzduchu necítíš se chvíti?
Noc je tady již!
Mrak rudý, rychlý jeda na vichřici
zhas’ v sklonu slunce, s chřestem se již řítí,
pláň zametají kroupy tancující.
Noc je tady již!

II. Duch

Já vidím světlo a já slyším zvuk,
já proudem černé bouře budu plouti,
klid v nitru svém a kol paprsků shluk,
jež tvoří z noci den,
ty však až stíny vzrostou, ze zákoutí
své tupé země spjaté ve snů pluk
uzříš můj let, jenž luně roven, snouti
se dále jen a výše jen!

* * *

Dí jedni, že jest hluboká strž kdes,
kde zmrzlá sosna obrovská se chýlí
ve středu Alpských hor nad ledný tes
            a valné sněhu sloje,
že znavená bouř, jejíž let vždy pílí
za křídlatým tím tvarem, stáčí ples
kol snětí šedých, čímž mu nové síly
            a vzdušné klíčí zdroje.

Dí jedni, noc když suchá jest a jasná,
kdy mrtvá rosa dříme v močálech,
že šepty slyší bludný poutník žasna,
            jež tvoří z noci den,
stín stříbrný jak první láska v spěch
se mihne, kštice unáší jej řasná…
tu zbuzen v trávě vonné v luzných snech
            zří: z noci stal se den.