Výbor básní (Frič)/Dozpěv

Výbor básní Josef Václav Frič
Či jsem já to?	Dozpěv	Dohovor

Údaje o textu
Titulek:	Dozpěv
Autor:	Josef Václav Frič
Zdroj:	Tisk PFEFFER-A i PUKY-HO na ulici Montblanc (Správou JANA KWĚTON-A)
Vydáno:	1861
Licence:	PD old 70
Související:	Máj (almanach 1858)/Ideálu (s mírně odlišnou poslední slokou; vydáno pod pseudonymem M. Brodský)

Ty jiskry, jež jsi vsila v horoucí útrob mou,
a jichž jsi porosila panenskou slzou svou,
aj, vzešly v nitru bolném, tvou péčí pěstěné,
ve vzrůstu bůjně-volném co květy plamenné.

Kam se však jejich krása tak mžikem poděla?
má duše jich v své hloubce krásnějších viděla;
snad zvadly, jak se tkla jich má ruka prokletá,
snad chřadnou, že jich z nitra vysílám do světa?!

Nezalkej, putovníku, že z krajů posvátných
jen svadlou neseš palmu v zemdlených ňadrech svých;
ta palma na posvátném je místě trhaná
a rukou nebevládnou tajně dotýkaná.

Na velkých hrobech schřadla, ukaž ji bratrům svým;
co škodí, že usvadla tím velkým bolem tvým?
co škodí, že jen muka ti pouť tvá připravila,
když si tvá smělá ruka tu palmu vydobyla!

Tu palmu, která vábí svou krásou usvadlou
silnějších duchů k pouti Saharou vypráhlou,
za Saharou tam ještě to zkrvavené moře —
však za mořem již Mekka, a s tou se končí hoře.

A třeba bojováním jsme padli v bezcestí,
i bludným putováním se cesta proklestí
do ráje zmlazeného. Nuž zhůru boží synu,
probuď se ze sna svého a pusť se v Palestinu!