Strom bolesti/Je půlnoc průsvitná…
Strom bolesti František Xaver Šalda | ||
Již unikalas mně… | Je půlnoc průsvitná… | Čas Proserpinin |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Je půlnoc průsvitná… |
Autor: | František Xaver Šalda |
Zdroj: | Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 30. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Je půlnoc průsvitná a barvy mléčně bílé,
a pára vlažná těká po vinici, jež zde uzrává.
Je smutné srdce tvé a na duši je clona mlhavá:
pochyby o všem: pravdě, věčnosti i člověkově díle.
Teď nebe taž se, vod i země, nad sebou hvězd roje,
a všecko mlčením ti k smrti teskným odpoví.
Jsou věci zotročeny, spoutány, ty cítíš jejich okovy
do duše vřezány tak právě jako svoje.
Je tíha těžká k nezdvižení příroda i lidská duše…
A na obou, teď chápeš, leží temné prokletí:
strach před smrtí a nechuť, dále za ni viděti,
a mdloba, na životě lpěti zbaběle a hluše.
Leč v duchu slyším hlaholit již Tvoje výzvy k spáse;
v nich vzepětí a statečnost jsou prvním příkazem,
v nich dychtíš od otroctví osvobodit tuto zem
a křídla nesmrtnosti všemu dát, co zrazeno je v čase.
Z nich touha mocná do mne srší, v celé síle
se osudnosti tlaku vzepříti,
hnout otroctvím a bědou, zlu se vyrvat ze sítí,
ne otrok příčiny být, nýbrž tvůrce cíle.
A vím to teď: je soustava jen propastí, co zve se světem,
a úkol tvorby je, tě přes ně přenésti;
teď smyslu nemají ti slova: štěstí, neštěstí,
když všeho vidíš souvislost ne vývojem, leč vzletem.