Strom bolesti/A zpívám, co zpívati musím

Strom bolesti František Xaver Šalda
Čas Proserpinin	A zpívám, co zpívati musím	Řeka ohně

Údaje o textu
Titulek:	A zpívám, co zpívati musím
Autor:	František Xaver Šalda
Zdroj:	Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 34-35. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ó janku ztřeštěný, svět ke mně dí, ó žalný blázne,
    ty zpíváš teď, kdy louka pusta je a pole prázdné?
    Kdy lesy v jeseni strnuly bez dechu a života,
    kdy na větve se jim již věsí smrtná dřímota?

Jenž nedoveď jsi vyzpívat své léto a své štěstí,
    teď v zimě pod sněhem snad, ubohý, chceš kvésti?
    Jenž k šalmaje jsi melodii neznal nalézt slov,
    teď pěti začínáš, když nad hlavou ti shořel krov?
    Teď šílenství kdy třeští mráz v tvém zpustlém hvozdě,
    ty nechápeš, že pro tebe i zemříti je pozdě?

— Mně lhostejno, co je neb není. Co má být, to zpívám,
    a zpívám, co zpívati musím;
    a písně své jak svého dechu já v sobě nezadusím.
    Ne píseň zpívám: mnou spíš píseň nová zpívá,
    jak vítr zpívá, když protéká lesem:
    tak ve mně vře a tak je živá.
    Chce dozpívat se pro mne nového jara i nového léta,
    chce dozpívat se jistoty lepšího světa,
    chce přes smrt přenést mne jak ptáka přes moře,
    chce času smát se v líc a chechtati se prostoře,
    chce dálku popírat a zlo a zradu času jako lidí,
    chce ze tmy světlo vykřesat
    a z nutnosti jha svobodu chce vypustit a zříti ji se smát.

Chce smrti osten ulomit a peklu hrot.

Chce radosti se dozpívat, jak pták se hnízda dotvořil,
    čas věčnosti a sen se ve skutečnost vlil.

A lhostejno mně, zda to lidem vhod:
    neb cítím, víc že nejsem já než boží píšťala,
    jež šťastna je, že na chvilku dech Jeho schytala.

On je to, který v nitro moje dmýchá,
    až plamen zdvihá se a chválu a čest zpívá
    Mu z muk svých ticha.