Moderní básníci angličtí/Stesk chudých

Moderní básníci angličtí
Vítězství	Stesk chudých	Svatý Romuald

Údaje o textu
Titulek:	Stesk chudých
Autor:	Robert Southey
Zdroj:	Moderní básníci angličtí (1700—1800), překlady Jaroslava Vrchlického. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1900. s. 129–130. Městská knihovna v Praze (PDF)
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

„A co lid chudý naříká?“
kdys boháč se mne ptal.
„Pojď, vyjdem spolu,“ pravil jsem,
„bych odpověď ti dal.“

To večer byl, sníh v ulicich
a kolem tuhý mráz,
my v teplých šatech upjati
a přec jen záblo nás.

Tu přistoupil k nám starý muž,
vlas řídký, bílý měl;
„Co venku v zimní noci chceš,
co zde?“ já k němu děl.

„Je ovšem zima,“ pravil mi,
„leč topit nemám čím,
tož venku žebrám podvečer
o soucit hlasem mdlým.“ —

My bosé dítě potkali,
cár, díra jeho šat.
„V tom chladném větru, co tu chceš?“
jal hned jsem se ho ptát.

I dělo: „Doma v bídě zlé
jest všeho potřeba,
na loži otec — poslali
mě žebrat o chleba.“

Na rohu žena seděla
ve pusté ulici,
na zádech děcko, u prsu
pak druhé plačící.

„Co v pusté noci děláš tu,
kde mrazný vítr tak?“
by ztichlo, k děcku na zádech
svůj obrátila zrak.

Pak děla: „Muž je vojákem,
já šla mu „s bohem“ dát
a nyní do své farnosti
se musím dožebrat.“

My smavé děvče potkali,
šat volný, schýlen zor,
ta začla s chodci nočními
hned smělý rozhovor.

A já se ptal: „Co svedlo tě
až v tuto bídu sem,
ku hanbě, zmaru, v pozdní žal?“
i řekla: „Chudá jsem!“

Já k boháči se obrátil,
jenž zamlklý tu stál:
„Proč chudý lid si naříká,
z těch každý zvěst ti dal!“