Stránka:Meir Ezofovič.djvu/291: Porovnání verzí
→Korektura:Nebylo zkontrolováno: vložení OCR + opravy |
→Zkontrolováno: ocr typo; vypadlé zájmeno |
||
Stav stránky | Stav stránky | ||
- | + | Korektura:Zkontrolováno | |
Tělo stránky (pro transkluzi): | Tělo stránky (pro transkluzi): | ||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
kdokoli by byl chtěl, mohl by od rána do večera skrze ně se dívati, jak žije četná rodina, kteráž ničím se netajila před zraky cizími. |
kdokoli by byl chtěl, mohl by od rána do večera skrze ně se dívati, jak žije četná rodina, kteráž ničím se netajila před zraky cizími. |
||
Toho dne však nikdo nepomyslil na to, aby otevřel okna neb uklidil ve velké společenské světnici, kteráž byla obyčejně bedlivě poklizena. Ženštiny v čepcích trochu zmačkaných častým chytáním se za hlavu chodily jako sobě nepodobny z kouta do kouta, zastavovaly se u kuchyňského ohniště, opírajíce tváře o ruce, a vzdychaly v |
Toho dne však nikdo nepomyslil na to, aby otevřel okna neb uklidil ve velké společenské světnici, kteráž byla obyčejně bedlivě poklizena. Ženštiny v čepcích trochu zmačkaných častým chytáním se za hlavu chodily jako sobě nepodobny z kouta do kouta, zastavovaly se u kuchyňského ohniště, opírajíce tváře o ruce, a vzdychaly v zamyšlení. Sára měla dokonce oči uplakané. Nebylo divu; Ber, její muž, měl dnes celé ráno na čele ony dvě patrné vrásky, z nichžto se domyslila žalu jí neznámého a nepochopitelného, nepromluvil k ní ani slova a seděl nyní ve společenské světnici s hlavou o ruku opřenou, mlčky a sklenným zrakem pohlížeje střídavě na její dva bratry Rafaela a Abrahama. Rafael měl sice tvář nachýlenu ku knize účetní, ale bylo patrno, že nepočítal, leč o něčem vážném hluboce přemýšlel. Chvílemi pozdvihal oči nad knihu a pohlížel na Bera a Abrahama. Starý Saul sedě na žluté pohovce byl na pohled zabrán do čtení tlusté knihy nábožné. Opravdu však ještě méně než obyčejně rozuměl tomu, co četl, a z tváře jeho bylo lze poznati, že ho něco velmi hluboko trápilo. |
||
U okna na obyčejném svém místě seděla prabába Frejda v hluboké lenošce. V celé rodině pouze na ní nebylo znáti nižádnou změnu. Snivý usměv nezniknul se rtů jejích. Přimhuřovala a otvírala oči, brzy dřímajíc, brzy opět se budíc. |
U okna na obyčejném svém místě seděla prabába Frejda v hluboké lenošce. V celé rodině pouze na ní nebylo znáti nižádnou změnu. Snivý usměv nezniknul se rtů jejích. Přimhuřovala a otvírala oči, brzy dřímajíc, brzy opět se budíc. |