Bílá Hora (Pekař)/Emigrace: Porovnání verzí

Ale i tentokráte můžeme býti přesvědčeni, že ''Valdštejn'' v srdci svém se svých starých záměrů nevzdal. Netajil se tím také v nejmenším; po návratu Arnimově od kancléře (24. září) pravil např. „Jsem ještě toho mínění — ale to si chci nechati naposled!“ A kol 10. listopadu mluvil v témže smyslu s vyslaným kancléře ''Oxenstierny'', sváděje vinu zmaru všeho na — ''Arnima''. ''Francie'' i ''Švédsko'' byly před Stínavou ochotny nabídky své ještě zvýšiti (Valdštejn měl podle nich podržeti vše, čeho na císaři dobude); po Stínavě bylo již sotva možno nabýti důvěry k záhadnému muži, jenž sic zrazoval jistě císaře, ale také jeho protivníky. Tak pochopíme, že když Švédové vyrovnali neúspěch stínavský dobytím důležitého Řezna (15. listopadu), jež jim otvíralo cestu přímo k ''Vídni'', a když ''Valdštejn'' se na svém tažení k znovudobytí jeho na hranicích bavorských zastavil (1. prosince), odmítaje přes všechny prosby císaře a kurfiřta bavorského, konečně i přes „vážný a kategorický“ rozkaz císařův z 9. prosince, táhnouti dále, když z otevřeného konfliktu mezi vévodou a Vídní zrodil se o vánocích v hlavním stanu vévodově v ''Plzni'' úmysl „''odložiti maškaru zcela'' a s pomocí boží dáti dílu gruntovní počátek“ (list Trčkův Kinskému z 26. prosince) — že Švédové již ''věřiti nechtěli''. Marně povolal Valdštejn k sobě do Plzně hraběte ''Viléma Kinského'', jehož vtipu a důmyslu mnoho důvěřoval, marně poslán z Plzně ''Rašín'' k Bubnoví a Oxenstiernovi a jiný český emigrant ''Romhap ze Suché'' k Feuquièrovi s přísahami, že tentokráte jde to doopravdy. Romhap zastihl Feuquièra ''pozdě'' a Bubnoví a Rašínovi odpověděl Oxenstierna, že již ''neuvěří'', dokud Fridladský od císaře veřejně neodpadne. Valdštejn ztrácel zatím drahocenný čas prosbami, aby do Plzně dostavil se k dojednání tajných traktátů ''Arnim''Arnim — týž Arnim, který nemyslil na nic jiného, než na to, jak by proticísařské plány vévodovy v niveč obrátil!