Sonety (Shakespeare, překlad Klášterský)/122
| Sonety (Shakespeare, překlad Klášterský) | ||
| 121 | 122 | 123 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Sonet 122 |
| Autor: | William Shakespeare |
| Zdroj: | SHAKESPEARE, William. Sonety. Přeložil A. Klášterský. Kladno : Jar. Šnajdr, 1923. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Antonín Klášterský |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Související: | Sonet 122 |
Je v mozku mém tvůj dar, tvůj zápisník,
a popsán plně, paměti mé hostí,
jež přežijí té prázdné hračky znik
přes každou času mez až do věčnosti;
neb aspoň pokud možnost příroda
i srdci dá i mozku vydržeti,
než nepaměti zhoubné z tebe vzdá
svou část to obé, v mysli budeš tkvěti.
Tak zachovat tě nemá ten tret sil
a netřeba mi, abych si vzpomněl, vroubků
tož deník ten pryč dát jsem smělý byl,
jen tomu věře, kdes vryt v duše hloubku.
Cos mít, s čím na tě vzpomínka se pojí,
by bylo přiznat slabou paměť svoji.