Slowanské národnj pjsně/Djl třetj/Zpěw Srbský/Dodolské

Slowanské národnj pjsně/Djl třetj/Zpěw Srbský František Ladislav Čelakovský
Na zaránu	Dodolské

25. Pjesme dodolske. 1. Molimo se višňem Bogu, Oj dodo, oj dodo le! Da udari rosna kiša, Da porosi naša polja, I pšenicu ozimicu, I dva pera kukuruza.	Dodolské. Před stawenjm kdy hrá Dodola. Modljme se w nebi k Bohu, Oy dodo, oy dodo le![1] Aby seslal tichau wláhu, By porosil naše pole, A pšeničku ozimničku, I dwaulistau kukuřičku.
2. Naša Doda Boga moli, Oj dodo, oj dodo le! Da udari tosna kiša, Da pokisnu svi oračí, Svi orači, i kopači, I Po kuçi poslovači. 3. Mi idemo preko sela, Oj dodo, oj dodo le! A oblaci preko neba, A mi brže, oblak brže; Oblaci nas pretekoše, Žito, vino porosiše.[2]	Opět když hrá Dodola. Dodola se k Bohu modlj, Oy dodo, oy dodo le! Aby seslal rosnau wláhu, Aby zmokli oráčowé, Oráčowé, kopačowé, A po domech dělnjkowé. Gdauce po vesnici. My běžjme po wesnici, Oy dodo, oy, dodo le! A oblaky po obloze. My běžjme, oblak běžj, Oblaky nás předhonily, Obiljčko porosily.

1. Tak po každém řádku.
2. Gest obyčeg u Srbů, že w létě, kdy sucho býwá, kolikos děwčat po wesnici od stawenj k stawenj chodjwá zpjwagjce a gakoby déšť přiwáděgjce. Gedna děwčina swlečená rozličnau tráwau a kwjtjm tak se obložj a obwáže, že po celém těle pleť gj ani dost málo nenj kwiděnj, a ta se zowe Dodola. — Wešlo odtud w přjslowj: Wyfintila se gako Dodola — o ženské, která přjlišnau na hlawu naložila ozdobu. Když přigdau před stawenj, hrage Dodola sama, a druhé djwky wřad se postawiwše rozličné zpjwagj pjsně; potom hospodyně, nebo kterási giná z domu ženština wezmauc plnau konew neb wědro wody polige Dodolu, která wšak we swé hře pokračuge. W dodolských pjsnjch na konci každého werše: Oy dodo, oy dodo le! se přizpěwuge. Na Dodolu podnes hragj skoro po celém Srbsku, zwláště od Walewa města dolů k Timoku (okolj řeky téhož gména mezi Srbskem a Wolhary). W Sirmii wšak, w Bacii (Bačka) a po Banátu hráwalo se do nedáwna, dokud hra tato duchowenstwem zamezena a wykořeněna nebyla.