Slowanské národnj pjsně/Djl druhý/Zpěw Srbský/Pjsně Králické

Slowanské národnj pjsně/Djl druhý/Zpěw Srbský František Ladislav Čelakovský
Dědictwj	Pjsně Králické

Kralıičke pěsne.[1] 1. Mi dodıosmo ovde Pred Popove dvore. Popovi su dvori Borıem ogradıeni, Borıem i javorıem; I po nıima šeta Mlada Popadija, A za nıoma ide çerka Sindělia, Pak majci govori: Ustan’ mila majko Te daruj Kralıice; Podaj světlom’ kralju Onog’ vrana konıa Mladom’ barıaktaru Barıak od ilinče, A světloj Kralıici Od zlata mindıuše; A onim ostalim Po kitu ružice, Po drugu lıubice: Neka su rumene, Kao i ružica,	Pjsne Králické. Popowi. My sem přicházíme Před popowy dwory. Popowy gsau dwory Borem ohraženy, Borem i gawořjm; A po dwořjch chodj Mladičká popowá, Za popowau chodj Dcerka Sindělija, Která k matce mluwj: Nuže milá máti, Podarug Králice: Dey gasnému Králi Konjčka wraného, Praporečnjkowi Praporec ozdobný; Darug gasné Králce Zlaté naušnice, A každé ostatnj Z růžj dey kytičku, A druhau z fialek: By byly čerwené, Gako ty růžičky;
Neka su lıubezne, Kao i lıubica. 2. Zaspala Gospodıa Pod žutom nerančžom, Gospodar je budi, U oči je lıubi: Ustani Gospodıa! Kralıice su došle; Daj da darujemo, Ne hçeš mlogo dati: Kralıu vrana konia, A Kralıici vence, Vence i obodce; Mladom’ barıaktaru Svilenu košulıu, A beloj dvorkinıi, Burmu pozlaçenu. 3. Oj višnıo, višnıice! Digni više grane, Ispod tebe Vile Divno kolo vode. Pred nıima Radiša	By byly přjgemné, Gako ty fialky. Hospodyni. Pod žlutým zaspala Žinka pomerančem; Hospodář gi budj Ljbage gi w oči: Wstáwey hospodyně! Králice k nám přišly, Gdi ge podarowat Nemnohými dary: Králi dey wranjka, A králce wěnečky, Pěkné naušničky. Praporečnjkowi Hedwábnau košili, A čisté dwořance Prsten pozlacený. Gdauce zpjwagj. Oy wišně, wišnice! Pozdwihni swé wětwe, Pod tebau tu Wjly Diwně kolo wedau. Před nimi Radiše,
Bičem rosu trese, Do dve Vile vodi, A treçoj besedi: Podı za mene Vilo! Kod moje hçeš majke U hladu sediti, Tanku svilu presti Na zlatno vreteno. 4. Ovde nama kažu Dıače samouče; Samo kňigu uči. Němu kňiga kaže: Konja da ne jaše, Sablju da ne paše, Vina da ne pije, Dragu da ne ljubi. To dıače ne šluša Što mu kňiga kaže; Više konja jaše, Bolje sablju paše, Veçma vino pije, Veçma dragu ljubi.	Bičem rosu střásá; Dwě si Wjly wede, Dwě, a k třetj mluwj: Wdey se za mne, Wjlo! U mé můžeš matky W chládečku seděti, Hebké přjst hedwábj Na zlatém wřetenu. Učenci. Ayhle! tuto máte Pilného učence, Sám co knihu učj. Gemu kniha welj, By koněm negezdil, Šawlj se nepásal: By nepjwal wjna, A děwče neljbal. Málo dbage na to Gak mu kniha welj; Wjc na koni gezdj, Rád se šawlj páše, Častěg wjno pjwá, Častěg děwče ljbá.

1. Pod gménem Králice wyrozumjwá se počet 10—15 děwčat, dobře nawedených, genžto kolo w podobě srpa předstawugj. Na lewém křjdlu kola stogi pěkné a obratné děwče, magjcj na hlawě čepici kwjtjm ozdobenau, w prawé ruce meč a zowe se král. Na prawém křjdle kola stogi druhé děwče, rowně gako prwnj krásau obličege a ozdobným oděwem znamenitěgšj, držjc w prawé ruce na kopj praporeček, bjlé a čerwené barwy, a zowe se Praporečnjk (barjaktar). W prostřed kola sedj na stoličce dobře wycwičená djwčina prostřednjho zrostu, gegjžto ljce pokryty gsau bjlým rauchem, a zowe se králka (kralica), od které i celé kolo swé gméno dostalo. Také k wětšj cti ustanoweno gest, gakožto k službě králčině gedno děwče, které stále u nj stogj, a gmenuge se komorná, neboli dwořanka (dvorkiňa). Celé kolo po dwau kročegjch napotom postupugjc, otočj se na lewo okolo králky a zpjwá pjsně podlé pořádku ustanowené; při tom král na lewé a praporečnjk na prawé straně nepostupugi za kolem; nýbrž král s obrácenau twářj k prwnjmu děwčeti w kole, hrage pro sebe, mečem machage a zpátkem se oddaluge. Zrowna tak praporečnjk na prawé straně s obrácenau twářj k poslednjmu w kole děwčeti s praporcem w ruce neustále hrage. Když za několik chwilek hra tak trwala, král a praporečnjk obrátj se pogednau oba na swoge mjsta, a potom okolo celého kola se otočiwše, dostawj se zas na swé prwnj stanowiště, kde opět gednjm obratem počnau dále hráti, gako na začátku. Králice hragj obyčegně každý rok o letnicjch, a to ne na gednom mjstě, ale před každým domem w dědině, z které pocházegi. Gdauli pak i w bljzké dědiny, dwa ozbrogenj mládencowé ge doprowázegj. Začátek hry se činj u domu Králowa. Prwnj pjseň, kterau pěgj, došedše před čj dům, obsahuge w sobě žádost k hospodáři nebo k hospodyni, by wynesli stolici, na kterau by se králka posaditi mohla. Potom počnau každému w domě zwláště pjsně zpjwati, mužským i ženským. Pjsně Králické gsau weskrz w šestislabičném werši skládané. Za neystaršj p. Vuk Stefanowič pokládá nasledugjcj, kterau Srbowé giž před 500 lety zpjwati měli. An bez toho snadná k rozuměnj, klade se tuto toliko srbsky:

   Kralju, svetli kralju!
   kralju, svetli kralju, leljo!
   Kralice banice!
   
   Kralice Banice!
   Kralice Banice, leljo!
   Ustaj, te pošetaj. (Wstaň a pocházeg.)
   
   Ustaj to pošetaj,
   Ustaj to pošetaj, leljo!
   Od dvora do dvora.

   Od dvora do dvora,
   Od dvora do dvora, leljo!
   Do Careva stola.
   
   Do Careva stola,
   Do Careva stola, leljo!
   Gde Car vino pije.
   
   Gde Car vino pije,
   Gde Car vino pije, leljo!
   Carica mu služi.
   
   Carica mu služi,
   Carica mu služi, leljo!
   Iz zlatna kondira. (Čjše, kofljk.)

   Diwno, že hra na Králku toliko u národu Srbského a Českého známa gest, u giných Slowanů, žádná stopa — žeby kdy byla, se nenalezá.