Slovanské národní písně/Předmluva

Slovanské národní písně František Ladislav Čelakovský
	Předmluva	České písně

Údaje o textu
Titulek:	Slovanské národní písně
Podtitulek:	Předmluva
Autor:	František Ladislav Čelakovský
Zdroj:	citanka.cz
Licence:	PD old 70

Již před několika lety, přítel můj, Kamarýt, a já prostonárodní naše písně shledávati, (ačkoli na začátku jenom k vlastnímu svému potěšení) za oukol jsme sobě uložili; a jakkoli předsevzetí toto zprvu nemálo nám lahodilo, a my, kde jen jsme se jaké písně dopíditi mohli, dohromady sháněli s radostí velikou; nicméně, dílem -jak se to vůbec v mladosti děje, anaž nesoustavuje jedno podnikání vedlé druhého; nýbrž jedno druhým zahání - dílem, pravím, jiná zanepráždnění nám toto z hlavy vypudila; dílem také samochtíce jsme je poodložili, slyšíce, jak toho času samými ouřady písně národní se sbírají, a jak jiní, způsobilejší k tomu tu samu práci sobě oblibují. Očekávajíce tedy do dneška, ještě toho žádné vyplnění nevidíme, aniž kde slyšeti, aby se jaké vydání národních písní chystalo. Vzpomenuv tedy opět vydavatel na ty libé sny, v nichž se mu tato milostná, ovšem krásná, beze všeho líčení a šnoření ve své prostotě krásná národní Musa jevívala; konečně, co v přátelských papírech zaznamenáno leželo, tuto vytáhl, a v obecnost uvádí. Dobrotivostí P. Hanky sebrání to, podáním jak svých nasklízených, tak také z větší sbírky P. Šafaříka vytažených slovenských písní se rozhojnilo. Snad někdo touto sbírkou povzbuzen, úplnější a dokonalejší nás brzo obdaruje, snad z této bude moci některou píseň do svých přehostiti; anebo i já sám, bude-li mně štěstí v tom přáti, někdy načatou tuto práci dál povedu, naděje se v milovníky národního básnictví, že mi v podniknutí tomto, kdyby se jim některé z lepších našich nebo jinoslovanských písní doslechnouti neb do rukou dostati mělo, nápomocni budou, jejichžto pomoc s vděčností a poděkováním přijmu. Totéž platí í se strany hudbiček a nápěv, které spolu i s pojednáním o národním básníctví přítomně přidati se nemohly.

Nebude nikomu protivno, že vydavatel tuto vlastně pro naše národní písně ustanovenou prvotní sbírku několika jinoslovanskými rozmnožil. Ještě jednou tuto zvolám, což jsem již mnohdykráte činíval, kochaje se v národním básníctvi: „Není nad zdařilou národní báseň!“ - V této jen vidíme v živém tvaru básnickém ducha lidského;1 v těchto jen zřejmě vytknutý ráz národnosti; a kde národnost k světoobčanství čili k světoběžníctví se blíží, tam nelze najíti národní uměny.

V nynějším národním básníctví, jak dalece nám známo, Slovan zpěvný bez pochyby nejpěknejší věnec sobě na hlavu položiti může. Mnozí pokladové toho druhu již na světlo vyneseni, mnozí se hledají, kdesi ještě v nepatrných místech a ustech dřímající; ale věčná škoda těch, kteří se již času pod kosu dostávají. Každý slovanský národ měl by svých obhajovati, a, čeho ještě k dostižení, udržeti. Ať vidíme, mnoho-li již na ten řad učiněno; tedy: 1. Rusové z toho ohledu nejvice učinili; jejich starobylé básně (Drevnija stichotvorenija), jejich pěsenníky atd. mnoho krásného nám poskytují. Škoda, že se ještě pilněji a obšírneji nehledá, a že jejich básníci tak malý zisk z toho dobývati umějí, berouce sobě francouzské spisovatele za vzor. 2. Mezi Srby Vuk Stefanovič (Narodna Srbska Pěsnarica u Vienni 1814 a 1815) sobě velké zásluhy získal, sebrav a sbíraje posavád písně svého národu. 3. Čechové, Polané posud méně toho sobě všímali. Mnohem pozornosti hodnější jsou písně Slovanů v Uhřích bydlících. - A což vy, Zákrkonoští, vy na tučných březích Dravy a Savy, a jinde bydlící Slované! což vy mlčkem tam vzděláváte svých rolí? bez zpěvu honíte stáda svá? bez písně vedete živnůstku svou? Nepochybně by se i u vás dobývati dalo, ale není, kdož by dobýval. -

A což bychom my s tím se vším dělali? - Když by každý z jmenovaných národů a každé nářečí s takovou zásobou se zásobilo; když by se nalezly ruce, které by toho užívati uměly, a z těchto pěsenníků to nejvýbornější vybraly, která nářečí nám zatemnělejší, z těch písně přeložily (však s připojením vždy původních; nebo národní báseň, neřku-li z jiného nářečí, tím méně z jiného jazyku věrně vytvořiti se dá; poněvadž každý jazyk a každé nářečí svého vlastního idiomu užívá, v kterém velký díl i samé básnícké krásy spočívá, a který se tím samým, i tím nejschopnejším pérem vytknouti nedá); kdyby z toho potom nám se ouplná kniha podala, a jí se pilně užívalo: zajisté bychom zase veliký krok tam učinili, odkud nás věkové oddalovali; k národnosti, tak pěkně nás jindy šlechtívající, a jiné některé národy posud šlechtící; zajisté by mnohé nebásnické všeobecnůstky přestaly, a Musa nám se zase v své nelíčené kráse zjevovala. Což ovšem ještě všecko za zlatými vrchy, i samé to želání v snářské chvíli pochyceno. Zde přiložených několiko jinoslovanských písní se vydavateli prozatím získati dostalo, jejichž přeložení, dílem svobodnější, dílem věrnější, ovšem tuze postupuje původním; aniž jsou to ty nejlepší, které by se vybrati daly.

V Praze dne 6. července 1822.

Poznámky

1 Rozuměti, v zdařilejších, čistě národních písních, ne v kterékoli krámářské.