Slezské pohádky a pověsti/Zakletý kohout

Slezské pohádky a pověsti František Sláma
Kníže z Paskova	Zakletý kohout	Červený mužík

Údaje o textu
Titulek:	Zakletý kohout
Autor:	František Sláma dle Bukovanského
Zdroj:	SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 26–27. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	O zakletém kohoutovi – původní Bukovanského pověst ve Slezských bájích a pověstech národních (1877)

V Klimkovicích žil před dávnými časy veliký boháč. Za živobytí šidil lidi jak mohl. Půjčoval peníze na veliké úroky a hromadil své bohatství.

Chudý lid proklínal tohoto šejdíře a lakomce. Ani si lakomec někdy pokrmu nedopřál, jen aby více jmění uložil. A když umřel, zůstalo po něm šest měr dukátů.

Ku pohřbu sehnali se příbuzní z blízka a daleka, neboť všichni chtěli dědit. Kdyby byl lakomec žádného jmění nezůstavil, nebyli by páni pokrevní ani na pohřeb přišli.

Při pohřbu plakali a chválili zemřelého do nebe. Naříkali, že mu Pán Bůh delšího věku nedopřál, neboť byl prý to muž dobrého srdce. Ale už nemohli se dočkati, aby bylo po pohřbu a aby mohli se o dědictví dělit.

Po pohřbu přistoupili k železné truhlici, kde dukáty uloženy byly. Ale jak se ulekli, když uviděli na truhlici velkého strakatého kohouta. Z kohouta šel strach, nikdo netroufal si ke truhle blíže přistoupiti. Tu zakokrhal kohout chraptivým hlasem: „Kdo si troufá dukáty do roka utratiti, nechť je vezme a vysvobodí mne!“

Příbuzní dali se na to do hádky. Každý z nich chtěl šest měr dukátů do roka utratiti. Nemohli se dohodnouti, komu dukáty připadnou, neboť jeden druhému vyčítal, že je lakomec, že nic neutratí, že by veš hnal za krejcar do Olomouce a tak dále. Tu kohout smutně zakokrhal: „Na věky jsem ztracen!“ Železná truhlice ihned i s kohoutem zmizela a lakomí příbuzní nepodědili ani haléře.

Kohout byl duch zemřelého lakomce.