Slezské pohádky a pověsti/„Holotovice“ u Petřvaldu

Slezské pohádky a pověsti František Sláma
O Jablunkově	„Holotovice“ u Petřvaldu	Jak švec v Stěbořicích chytil moru

Údaje o textu
Titulek:	„Holotovice“ u Petřvaldu
Autor:	K. J. Bukovanský
Zdroj:	SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 81–82. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Holotovice – verze z Bukovanského Slezských bájí a pověstí národních (1877)

Východně od Petřvaldu stojí špinavé, neúhledné stavení „Starý dvůr“ zvané. V tom dvoře přebýval dráb jménem Holota. — Poněvadž byl muž přísný a ku robotníkům nemilosrdný, takže nimi nelidsky nakládal, měli z něho všichni strach, a Holotovi to také bylo milé, že se ho bojí.

Jedenkráte vyjel si na koni, aby práci na poli vykonanou prohlédl. Pes „Lapač“, černé barvy, jej provázel. Když dělníky na „Nivě“ hodně vypyskoval a též některé tatarem zmrskal, zaměřil na jiné pole na druhé straně. Aby si však nadejel, zaměřil přes louku bažinatou, na které již mnoho lidí zahynulo. Nedbaje na to Holota, poháněl kobylu, až se dostal do prostředka.

Lidé na poli pracující se podivili, že se Holota tamtudy odvážil, ale vlasy jim až vstávaly hrůzou, když začal řváti… S koněm i Lapačem pohltila Holotu země. Nikdo se neodvážil do bažiny přispěti Holotovi a tak ani jeho mrtvoly nikdo nehledal.

Lidé slyšíce o té příhodě, promlouvali, že Holotu stihl trest Boží. Od té doby viděti bylo Holotu na koni i s Lapačem se proháněti nočním časem. Jak jezdci, tak oři i psovi sálal z úst plamen.

Pověrčiví lidé dotud vidí Holotu na koni se projížděti, zvláště večer před sv. Janem Křtitelem, kdež jim nejvíc plamen vyšlehuje. — Louka sluje dotud Holotovice.