Slezské báje a pověsti národní/Holotovice
| Slezské báje a pověsti národní Karel Jaromír Bukovanský | ||
| Zlatá paní | Holotovice | Zlatohlavec |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Holotovice |
| Podtitulek: | (z Petřvaldu) |
| Autor: | Karel Jaromír Bukovanský |
| Zdroj: | BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír: Slezské báje a pověsti národní. Mor. Ostrava: vlastním nákladem, 1877. s. 13–15. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | „Holotovice“ u Petřvaldu – verze vydaná ve Slámových Slezských pohádkách a pověstech (1893) |
Východně od Petřvaldu stojí neúhledné, špinavé stavení, jež „Starý dvůr“ slove. Komu před časy dvůr tento náležel, neví se určitě; ale jisté jest, že tam za starodávna přebýval dráb, jménem Holota.
Holota byl muž přísný a zlý. Rozlobil-li se na někoho, což se velmi často přihodilo, pak proklínal veškeré dělníky, jenž pod ním pracovali. Častokráte nakládal s nimi nelidsky; proto byl ode všech lidí z celého okolí nenáviděn. To věděl dobře Holota, a proto se dělníkům často mstil.
Jedenkráte vyjel si na koni, aby práci na poli vykonanou prohlédnul. Pes „Lapač“, velký, barvy černé to pes, jeho nejvěrnější přítel, ho doprovázel. Když dělníky na „Nivě“ pracující hodně vypeskoval a některé svým tatarem zmrskal, ubíral se na jiné pole, které bylo na protější straně. Chtěje co nejdříve na pole doraziti, jel přes louku, o které věděl, že je příliš bařinatá. Již mnoho lidí tam zahynulo. Na to však náš Holota pranic nedbal. Popoháněl starou již kobylu dále. Právě přiklusal do prostřed louky. Však co nechce osud míti! — Lidem na poli pracujícím až vlasy vstávaly, když slyšeli Holotu strašně zařvati. V tu chvíli ale — jako by ho země byla pohltila — zmizel Holota i s koněm i s Lapačem. Nikdo se odvážiti nechtěl do veliké bařiny, by zlému drábovi na pomoc přispěl. A tak se stalo, že Holota zahynul. Mrtvolu jeho však nenašel nikdo.
Lidé, slyšíce o příhodě této, ulekli se sice, avšak zaradovali se, že je Bůh od zlého člověka vysvobodil a skutky jeho konečně potrestal. — Ale od té doby viděti bylo v jisté výroční dni Holotu na koni po louce se proháněti, doprovázeného velikým, černým psem. Jak jezdci, tak oři i psovi šlehal z huby plamen, a lidé, přišedše v tato místa, již z daleka křižovali se.
Louky, kde Holota zahynul, i okolní polnosti slují od onoho dne „Holotovice“.
Pověreční lidé vidí až dosud Holotu, an v podvečer na koni jezdí, doprovázen velkým, černým psem. Zjevení toto vídají zvláště večer před sv. Janem Křestitelem, a tenkráte prý mu plamen více vyšlehuje, nežli kdy jindy.