Slezské báje a pověsti národní/Zdárný synáček
| Slezské báje a pověsti národní Karel Jaromír Bukovanský | ||
| Propadlý zámek | Zdárný synáček | Ubrus, kohoutek a manda |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zdárný synáček |
| Podtitulek: | (z Opavska) |
| Autor: | Karel Jaromír Bukovanský |
| Zdroj: | BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír: Slezské báje a pověsti národní. Mor. Ostrava: vlastním nákladem, 1877. s. 44–46. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Byl jeden otec a měl tři syny. Každého z nich dal do učení. Nejstarší učil se zlodějem, mladší byl pytlákem a nejmladší učiti se měl zbojníkem. Šel tedy nejstarší k zlodějům, mladší přidružil se k pytlákům a nejmladší k zbojníkům. Každý obstáti měl nějakou zkoušku, aby se určilo, zda-li v poctivé řemeslo přijat býti může čili ne. Nejstarší a mladší, jelikož zkoušku neobstáli, propuštěni a domů zahnáni byli. Nejmladší ale obstál zkoušku výtečně. Vešel do lesa na cestu a tu vidí z daleka řeznického tovaryše, an vede na provaze uvázané tele. Zbojnický učeň mohl lehce tovaryše přestrašiti a tele mu odejmouti, ale nechtěl tak učiniti, nýbrž tele na jiný spůsob dostati. I pohodil na cestu prázdnou pochvu od šavle a sám kousek popošel. Tovaryš zhlédna pochvu, ohledal ji a zahodil. Však popojda kousek dále, nalezl šavli. Co po šavli bez pochvy? Vrátil se pro ni, uvázav tele ku stromu. Zatím učeň zbojnický tele vzal a do peleše zbojnické přinesl. Vypravoval co se stalo, ale jeden zbojník, ač se všeci jeho chytrosti divili, řekl, že na tom teleti šavli ztratil a té že prý je škoda. Učeň nemeškaje vrátil se v ta místa, kde tovaryš své tele hledal, neboť nejinak — myslil ubohý človíček — tele se utrhlo a zaběhlo do lesa.
Učeň zbojnický vešel do šaší v rybníku a bečel jako tele a brzo za ním řezník přišel. Telete nebylo viděti, patrně uvázlo v bahně. Jaká pomoc? Řezník svlekl se, šaty na násep pohodil a hajdy do rybníka tele hledat. — Zatím zbojník vylezl, šaty řezníkovi i se šavlí za tele danou sebral a přímo ku zbojníkům. Zbojníci se milého učně pro jeho chytrost ulekli a propustili, že prý nad ně jest.
Syn se navrátil domů a otec ani uvěřiti nechtěl, že by se byl tak brzo řemesla toho naučil a jinak ho nepojmenoval nežli — můj zdárný synáček!