Slezské báje a pověsti národní/Propadlý zámek
| Slezské báje a pověsti národní Karel Jaromír Bukovanský | ||
| Pověsť o Edelštýnu | Propadlý zámek | Zdárný synáček |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Propadlý zámek |
| Podtitulek: | (od Šenova) |
| Autor: | Karel Jaromír Bukovanský |
| Zdroj: | BUKOVANSKÝ, Karel Jaromír: Slezské báje a pověsti národní. Mor. Ostrava: vlastním nákladem, 1877. s. 43–44. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Před několika sty lety stál někde ve Slezsku na skále nádherný zámek, v němž přebýval bohatý rytíř se svou družinou. Rytíř byl velmi zlý a lakomý člověk. Přišel-li nějaký žebrák o kousek chleba prositi, tu nechal ho svými hafany z hradu vyšívati. Proto každý hradu se vyhýbal.
Jedenkráte přišel z daleké krajiny cestující do zámku tohoto a jelikož byl velmi unavený a noc již nastala, prosil úpěnlivě o nějakou almužnu a o nocleh. Bujní psi vyskočili z nádvoří a hnali se za žebrákem. Ubohý stařec odhání „čaganem“ rozdrážděné hafany, kteří naň neustále doráželi.
Tu jde rytíř z nádvoří ku bráně a vida, jak žebrák svým „čaganem“ proti psům se brání, rozhněval se a kázal sloužícím, by žebrákovi hůl vzali a ze zámku jej vyhnali.
Rozkaz ten slyšela rytířova jediná dcera — Albína — a právě, když sluhové starci hůl vydírali, přišla mezi ně a pravila rozhorleně: „Zpátky, bídníci zatvrzelého srdce! Co pak udělal vám ubohý tento stařec, že jej o jeho hůl připraviti a psům v šanc dáti chcete? Styďte se, vy ničemové!“
Na tuto řeč nechali sloužící starce a odehnali hafany. Albína ale přívětivým hlasem pravila: „Odpusťte, stařečku, přenáhlení mého otce i naších sloužících. Přijměte ode mne malý tento dárek co náhradu za příkoří vám učiněné.“ I podávala starci měšec s penězi.
Však stařec neodpovídal, aniž peníze přijal. Jeho rty pohybovali se. Konečně pravil: „Jsem hotov. Račte, slečno, je-li vám život milý, toto místo okamžitě opustit, neb zámek tento se propadne!“
To pověděv, pozdvihl ruce vzhůru, oko pohlíželo k nebi a ústa slova nesrozumitelná šeptala. „Amen!“ pravil hlasitě stařec dále se ubíraje.
Ještě jedenkráte se obrátil k zámku a hle! zámek zmizel v propast podzemní i s veškerými obyvateli jeho. Toliko hodná Albína zůstala na živě a vystavěti nechala nedaleko propadlého zámku krásný kostel s klášterem, do kterého pak sama vstoupila.