Slasti a strasti cestujícího Čecha
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Slasti a strasti cestujícího Čecha |
Podtitulek: | Obrazy z pruského Slezska 1836 |
Autor: | Josef Kajetán Tyl |
Zdroj: | TYL, Josef Kajetán. Povídky novověké. Čásť prvá. Praha : Alois Hynek, 1888. s. 109–146. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Psáno roku 1837 |
„Jakže? — Mermomocí? — Nikoliv; a kdybyste mě ubičovali, nedám si důvody mermomocí vynutiti. Mermomocí důvody povědíti! — A kdyby důvodů bylo jako ostružin, žádných byste předce mermomocí ze mne nevynutili — žádných!“
Těmito slovy Shakespearova miláčka, starého, tlustého Honzíka Falstaffa, jsem se vám již již opříti chtěl, an jste na mne doráželi, abych povídal, co jsem na cestách svých zkusil.
Já ničeho nezkusil! — Nevěříte mi? Cesty moje podobaly se až dosaváde jen prvnímu vylítnutí mladého ptáčete; a což se při tom přihoditi může povídání hodného?
Či myslíte, že může? — I při prvním třepetání útlých peroutek může se ptáčeti přihoditi, co je potěší nebo zabolí? I při prvním zasednutí na keř mimo hnízdo může opeřenec očkem sotva otevřeným k slunci pohlednouti a zobáčkem ještě zažloutlým nad kvítky zacvrkati?
Nuže, tedy může! — I budu povídati, ale na vaše zodpovídání.
Konaliť nedávno i jiní mezi námi cesty a to delší, i snad k větší zábavě a s větším prospěchem; a přec nám o nich nepověděli! — Proč? — Myslí, že by nás rozprávkou, a byť i krátkou a prostinkou nepotěšili? Či putovali se zavřenýma očima a zacpanýma ušima? Aneb chtěli jen sami těžiti a nás na ladě nechati? Čili kvítka po lučinách dalekých natrhaná teprv urovnávají a svazují, aby nás pak spanilou kytkou překvapili?
Nu, buď již jak buď! My se vždy toho nejlepšího nadějeme. Snad že jen skrovného větérku — slabého dechnutí potřeba bylo, aby se již již doutnající jiskra v živý plápol znala? — I bodejž by tedy všecka moje slova jen jediným dechnutím se stala! — pak bych nebyl ani nadarmo cesty konal, ani na zdařbůh strasti a slasti svoje objevil.