Slávy dcera/Zpěv III. Dunaj/117
(přesměrováno z Slávy dcera/III/117)
Slávy dcera – III. Ján Kollár | ||
117 |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Slávy dcera – III., 117 |
Autor: | Ján Kollár |
Zdroj: | Google Books (jen z USA) |
Vydáno: | Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 30. |
Licence: | PD old 70 |
Blaze, kdo si jeden čistý, smělý
účel místo mnohých představí,
v němž by jako v centru měňaví
pableskové všech dnů žití tleli.
A v něm myslí, cítí, žije celý,
v slasti, v slzách, v přízni, v bezpráví,
až se šťaštně k němu doplaví,
byť i přes bouř, plamen, hrom a střely.
Pevné vůli, tužbě ušlechtilé,
nerozdílné srdce žádosti,
rádo dává nebe dojít cíle;
Ač pak i mně slova tato lhala,
z vítězství-li není radosti,
mužně padnouť není menší chvála.