Sepsání války peloponnesské/63.
| Sepsání války peloponnesské Thúkydidés | ||
| 62. | 63. | 64. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | 63. |
| Autor: | Thúkydidés |
| Zdroj: | THUKYDIDES. Sepsání války peloponneské. Parubice: F. & V. Hoblík, 1885 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jan Nepomuk František Desolda |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Jakmile pak Aristeus vraceje se od pronásledování viděl, ano druhé vojsko jest přemoženo, v nesnázi se octnul, na kterou stranu by se odvážil, aby ušel, k Olynthu-li,[1] či do Potidaie. Umyslil pak, sebera lid svůj na místo co nejmenší, úprkem proraziti do Potidaie a dostal se tam ač s tíží podél hráze mořem, ano se naň šípy střílelo, ztrativ sice lidu něco málo, větší pak čásť zachrániv. Mužstvo pak od Olyntha Potidaiským ku pomoci určené (jest pak vzdálí 60 honův a na dohled,[2] jak bitva započala a znaky vojenské se vztýčily, málo pokročilo, aby přispělo, ale makedonská jízda postavila se proti nim zabránit tomu; když pak vítězství Atheňanů brzo se rozhodlo a znaky vojenské se svinuly, navrátilo se opět do města a Makedonci k Atheňanům, neboť na jízdu nedošlo s nikteré strany. Po bitvě pak postavili Atheňané vítězný pomník[3] a Potidaiským mrtvoly za příměřím vydali. Padlo tu Potidaiských a jich spojenců málo méně tří set, Atheňanů pak samých 150 i vůdce Kallias.
- ↑ Obklíčen jsa nepřáteli, nevěděl, kam se utéci; jsa pak blíže Potidaie, rozhodl se uchýliti se tam, ačkoliv se mu brány k Olynthu vedoucí otevříti nesměly, aby stíhající jej nepřátelé za ním do města nevrazili. Pročež bral se se zbytkem svého lidu mělčinou mořskou (!!!zde chybí řecký text!!!) a po kamené hrázi, která na ochranu městských hradeb proti vlnobití vzdělána byla.
- ↑ Stáloť město Olynth na výšině.
- ↑ Pomník ten nalezen jest za našeho věku a chová se v britském museu v Londýně; jest náhrobní kámen s 6 distychy, z nich však dva první úplně setřeny jsou.