Selské ballady/Česká duma

Údaje o textu
Titulek: Česká duma
Autor: Jaroslav Vrchlický
Zdroj: VRCHLICKÝ, Jaroslav. Selské ballady
Online na Internet Archive
Vydáno: Praha, Ed. Valečka 1885
Licence: PD old 70

Oj, ty dumo česká, tajeplný smutku,
žel jen k slzám nutíš a tak málo k skutku!

Kdo tě asi první, česká dumo, básnil?
posud nám po tobě zrak se nevyjasnil!

Leží to, ach, leží na srdci co kámen,
pálí to, ach, pálí v zraku jako plamen.

Ku odboji náhle ruku mdlou to stiská,
v zápětí však pouze jenom hruď si stýská.

Oj, ty dumo česká, kdo byl otcem tobě?
jsme tu pod tvou tíží jak pod hlínou v hrobě.

Stahuje to hrdlo, na prsou to dusí
a ta ústa přec jen zpívat, zpívat musí!

Jako lehký mráček, sotva stopu nechá,
táhla's jistě poprv hlavou otce Čecha.

Rostla jsi a houstla jako chmura tmavá,
když věznila Přimda kněze Soběslava.

Byla's jako mračno v postrach všemu ptactvu
v srdcích Přemyslovců — láska ku cizáctvu.

Ale jako příkrov z Bílé vstala's hory,
národ pod tvým tlakem dvě stě let byl chorý.

V pohár skanula jsi, v slzách planula jsi,
ze všech větrů do Čech, dumo, vanula jsi!

Otrávila's píseň, na srdce nám lehla,
po pláních a hvozdech černým stínem šlehla.

Nejhloub ovšem má tě v duši sedlák český —
Dumo! kdy jen z tebe zářné šlehnou blesky?!