Ruch (almanach 1868)/Ze vsi

Ruch (almanach 1868)
Modli se za mne, děvče nevinné!	Ze vsi	K svatému Janu

Údaje o textu
Titulek:	Ze vsi
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Ruch : básně české omladiny, vydané roku 1868 k upomínce na založení národního divadla. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 149–152. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Do potoka kalina se potápí, potápí —
„což tě při tom, můj holečku,
srdce netrápí, netrápí?“

U potoka s vrby ptáče šveholí, šveholí:
„„Však kalina jednou proudu
přece povolí, povolí.

Však ji potok přece jednou ponoří, ponoří,
a ti lidé vaši lásku
mladou umoří, umoří.““

*

Chalup a statek: na sloupku, na sloupku
párek tam vrká holoubků, holoubků.

U sivky holub zlativý, zlativý;
viděli jste to jakživi, jakživi?

Co jste holubi dělali, dělali,
že jste si pozor nedali, nedali?

„Což pak my můžem za sebe, za sebe?“
Odtrhnou přec vás od sebe, od sebe.

Stejný se k stejným přidáte, přidáte.
Proč vy si pozor nedáte, nedáte!

Což je ta láska divná věc divná věc,
že neučí jí jedna klec, jedna klec!

Ten holub přec si uvykne, uvykne;
ale to srdce nezvykne, nezvykne.

*

Chodili spolu
k páteru, k páteru,
by vymítal z nich
nevěru, nevěru.

„Což katechismus
lehký přec, lehký přec;
nevěru vyhnat
snadná věc, snadná věc.“

Což té jít lehko
kážete, kážete;
když ku jiné nás
vážete, vážete.

*

Což vy tomu, má matičko,
říkáte, říkáte,
že tak ten můj mladý život
hynout necháte, necháte?

Což pak vás to, můj tatíčku,
nezabolí, nezabolí,
že trháte naše srdce
zrovna v poli, zrovna v poli?!

*

Matička pláče ve dne v noci, ve dne v noci:
„Ubohý synku boh pomoci, boh pomoci!“

Tatíček zpívá týden celý, týden celý:
„Však srdce s jiným páter scelí, páter scelí.“

Již nad štolou jim páter říká, páter říká,
ženich cos klne, panna vzlyká, panna vzlyká.

A rok — a kněz se černě strojí, černě strojí;
a přec nebyli nikdá svoji, nikdá svoji.

*

Přes olšinu mladé ptáče polétá, polétá —
„bez tebe co, můj holečku,
co mi do světa, do světa?

Vždyť jsem ti to, můj holečku, říkala, říkala,
hleď, kalinu na potoce
voda urvala, urvala.“

U potoka s vrby ptáče šveholí, šveholí,
že ji tam v té tmavé tůni
nic víc nebolí, nebolí.