Ruch (almanach 1868)/Modli se za mne, děvče nevinné!

Ruch (almanach 1868)
U potoka	Modli se za mne, děvče nevinné!	Ze vsi

Údaje o textu
Titulek:	Modli se za mne, děvče nevinné!
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Ruch : básně české omladiny, vydané roku 1868 k upomínce na založení národního divadla. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 147–148. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Básně (Sládek)/Modli se za mne – verze ze sbírky (1875)

Modli se za mne, děvče nevinné!
To modlení ti dosud ještě přáno;
tvým srdcem pusté prázdno nepoznáno,
tlumící zachvění i jediné,
kde duše struny vše se rozeznějí,
kde slza, vzdech vše tužby zavine,
co beze slov se modlí nejvroucněji.
Modli se za mne, děvče nevinné!

Mně nedáno víc v nebe vznést se lemy:
tu duši tíží cos jak olovo,
věsíc se každé zbožné na slovo,
že sotva vzlétne zas se kácí k zemi.
Tvá duše ale — v šeru hvězda bílá
a její prosby — lesky bezstinné,
jež hvězda volně v nekonečno sílá.
Modli se za mne, děvče nevinné!

O jindy též měl perutí jsem k letu
a vznášel se až k nebes temeni,
a neb co dítě slouchal v nadšení
těm krásným bájím o krásnějším světu;
a jindy též se pjaly ku modlení
na klínu matky ručky dětinné,
a teď? — ó plakal bych, leč slz mi není.
Modli se za mne, děvče nevinné!

Když lid v zápalu zbožném pokleká
bije se v prsa: „Bůh buď milostivý!“
já vzdorně stojím — ret mi úsměv skřiví,
leč — srdce to jak dýka protéká. —
Jsemť nevěrec — či kdos té věří báji?
V tom od klekátka cos mi pokyne,
to oči tvé se k nebi upírají —
Modli se za mne, děvče nevinné!

A přec to bolno, kdyby zavřená
byl duch jen zář, jež shaslá, navždy zmírá,
a nebyl hvězdný svit, jenž neumírá,
třeba již věky hvězda pohřbena;
a přec to bolno být tak bez shledání.
Či ty snad věříš žití na jiné —
O věř — a tvá nech víra mou též chrání —
leč — modli přec se, děvče nevinné!