Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého/§. II.
| Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého Bohuslav Balbín | ||
| §. I. | §. II. Že množství lidí přespolních a cizích maní do vlasti se přijímalo, hlavní jest příčinou, proč se jazyk dávný měnil a ještě měniti má; též o skromnosti a snášelivosti lidu českého. | §. III. |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | §. II. Že množství lidí přespolních a cizích maní do vlasti se přijímalo, hlavní jest příčinou, proč se jazyk dávný měnil a ještě měniti má; též o skromnosti a snášelivosti lidu českého. |
| Autor: | Bohuslav Balbín, poznámkami opatřil Emanuel Tonner |
| Zdroj: | BALBÍN, Bohuslav. Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého. Praha: nákladem Spolku pro vydávání laciných knih českých, 1869. s. 8–11. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Emanuel Tonner |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Jaká to pošetilosť, neznámým dávati přednosť před známými, cizincům před domácími. Z kteréto asi země tak divoké pochází mrav ten, že ze všech národův my jediní jazyka svého nenávidíme a jej na posměch máme, i dostatečným průkazem chvály se považuje, že se někdo u nás ve vlasti nenarodil, tak že jemu, „jenž, jak dí Juvenal[1] (v sat. 2. a 3.), nedávno přibyl nohama obílenýma, přivezen do Říma (do Prahy) týmž větrem, co slívy a fíky syrské“,[2] bychom ho i neznali a on buď nijak nebo málo se doporučoval schopnostmi, vědomostmi a mravy svými, beze všeho vybírání ve všelikerých hodnostech a důstojenstvích přednosť dáváme před domácími původu řádného, jichžto otce znali jsme co muže nejlepší, a ježto z mládí v nejlepších mravech jsme vychovali a utvrzovali, jichž vědomosti chválívali jsme na gymnasiích a školách vyšších?
Ošklivosť i odtud nenávisť k jazyku slovanskému v některých věcech se vypisuje. Zdaž slepi a blbi a povrženi jsme až do toho stupně, že, kam to směřuje, nevidíme? Vše, co domácí, nám zapáchá; my sami na sebe se mrzíme i stejnou vášní hloupou, co krajany svými pohrdáme, nenavidíme též jazyka svého.
Pomíjím některé stesky nejspravedlivější; jsouť ale nyní lidé, na něž prstem možno by ukázati, takovou k jazyku slovanskému nenávistí předpojatí a rozpálení, že slyší-li koho, v Čechách česky mluvícího, považují to co urážku váženosti své a, podobni krocanům,[3] ježí hřebeny a hřídly půdu metou, nemohouce toho poslouchati, a poroučejí, aby se mlčelo aneb odešlo.
Porovnejž se s tím, prosím, skromnosť a snášelivosť lidu českého, jenž cizince a příchozí netoliko pod střechu přijímal a trpěl, nýbrž z podivuhodné dobrotivosti své všemi potřebami života a záštitou zasoboval a opatřoval i též dosazoval na hodnosti, k nimž druhdy nikdo neměl přístupu mimo lidi domácí tak, že, co kdysi o Římu, poněvadž všecky národy do sebe vnímal, pověděl právník F. C. Modestinus,[4] že totiž Řím vlastí všech, nyní v obrat o Čechách říci volno, že Španělům, Francouzům, Vlachům a zvláště Němcům druhou vlastí jsou tak, že pozbyli-li vlasti své původní, či to dobrovolně či též pro zločin nějaký, v této druhé míti mohou bezpečné útočiště a přítulek.
Čechy dobrovolně všecky cizince přijímají. Kdež najde se jiná země podobná, kterážby cizince tak laskavě v lůno své přijímala a živila? kdež onen přístup k bohatství a hodnostem? Chlubtež se jiní národové přívětivostí a hostinností svou, že v domech, z veřejného groše zbudovaných, po tři, čtyry cizince přijímají, i stravou a jinými potřebami opatřují: Čechy celé jsou pohostinny, jsou, ať tak dím, velkým hostincem a špitálem,[5] kdež nepouze na několik málo dní, nýbrž po celý život svůj v rozkoších a bohatství výborně můžeš se chovati a udržovati. Není potřebí průkazu urozenosti starobylé, ani doporučení schopnostmi a vědomostmi a jiných vzácných pochval, ani mrzutého a choulostivého mravův přetřasání, ani odporné života dřívějšího zkoušky; jen se dotři a přilep na některého z velemožných pánův, a brzy všecky lidi domácí v hodnostech daleko předhoníš, právě pak to, což jinde mohloby zdržovati a udušovati naděje Tvé, žes totiž cizincem, neměj pochybnosti, bude Tě doporučovati a před ostatními učiní Tě milým.[6]
- ↑ Juvenalis, znamenitý básník římský, jenž píše ku konci století 1. a na začátku století 2. po Kristu, v satyrách svých ostře tepal mravní zkaženosť doby své. Pro jednu z těch satyr císařem Trajanem v 80. roce věku svého vypovězen do Egypta, za nedlouho se tam utrápil.
- ↑ Smysl jest: jenž jako jiné zboží (slívy, fíky atd.) na trh byl přivezen z východních krajin co otrok; neboť byl zvyk, že otrokům do Italie přivezeným, než se na trh vodili, nohy se obělovaly. Balbín těmi slovy Juvenala chce naznačiti, že i nejpodlejší lid, z ciziny k nám přišlý snadno štěstí se dodělal.
- ↑ Podivno, že dosud u nás nezcela vyhynul tento druh krocanův, ačkoli si již nesmějí počínati tak drze, jako za časův Balbínových.
- ↑ F. C. Herennius Modestinus, znamenitý právník a právnický spisovatel římský, žák Ulpiánův, císařův římských Aleksandra Severa rada a Maksimina vychovatel, žil v 3. století po Kristu.
- ↑ Slovo „špitál“ čili vlastně hospitál znamenalo původně ústav na způsob nynějších chudincův na zaopatřování lidí věkem sešlých aneb pracovati nemohoucích. Již Daniel Adam z Veleslavína (v předmluvě ku kronice Sylviově) naříká na nával cizincův zvláště Němcův a jich co Čech přijímání a dí, že již v přísloví vešlo, „že Praha jest špitál vší říše (německé).“
- ↑ Zdali pak Balbín, kdyby nyní povstal z hrobu, již nemohl by naříkati na to, že u nás cizincům dává se přednost před domácími? Přihledněmež blíže, zdali od té doby změnily se věci důkladně ve prospěch země české.