Rozpomínky/Život

Rozpomínky Eliška Krásnohorská
Jitro na venkově	Život	Na vrcholu

Údaje o textu
Titulek:	Život
Autor:	Eliška Krásnohorská
Zdroj:	Eliška Krásnohorská. Rozpomínky:básně. Praha : Knihtiskárna F. Šimáček, 1896. s. 143-145. Online na Internet Archive
Vydáno:	1896
Licence:	PD old 70

My v souladu jsme snášeli se oba —
já a ten život matný,
ať plížila se zdlouha jeho doba,
ať jako ručej chvatný.

Vždy svornými jsme soudruhy si byli,
ač protiva jsme živá:
on plný klamů, svodný, potměšilý —
a já vždy důvěřivá.

Ni strastmi neskrocen a nepotlačen,
vždy samý žár a plání,
on plynul v tužbách, opojení lačen,
a já vždy v odříkání.

On, sliby na rtech sladce lichometných
a v mladém oku záři,
si letmo těkal po paloucích květných,
a já vždy v potu tváří.

On v boje slavné, v půtky nepověstné
mě s sebou nesa kvačil, -
on za své rány trofeje vzal čestné,
mně sled mých jizev stačil.

Teď plýtval hojností, teď želel mála,
jak ubožec kdy strádá;
co mé, co jeho — všeho jsem mu přála
vždy bez hoře a ráda.

Tak jsme si zvykli za let dlouhou řadu;
pouť byla nebezpečná,
však za ves klopot, mnohý bol a zradu
jsem přec mu byla vděčna.

Svým druhem, přítelem jsem život zvala,
v něj prostou majíc víru;
já ničeho jsem na něm nežádala,
a tak jsme žili v míru.

Až kdysi z jitra na té pouti světem
luh perlami se zrosil,
má duše žíznivým se stala květem,
jenž o jedinkou prosil.

Dím: „Příteli! jen jednou — nechci více
dej, dej mi krůpěj blaha!“
Tu zřela jsem, jak sáhl po své dýce.
a poznala jsem vraha.