Otevřít hlavní menu

Robinson Krusoe. Cesty a příhody Robinsonovy na zemi i na moři/Kapitola pátá

Údaje o textu
Titulek: Kapitola pátá
Podtitulek: V boji s loupežníky
Autor: Oskar Höcker podle Daniela Defoea
Zdroj: HÖCKER, Oskar. Robinson Krusoe. Cesty a příhody Robinsonovy na zemi i na moři. Překlad Jan Václav Novák. Praha : Fr. A. Urbánek, 1888. s. 24–28.
Licence: PD old 70
Překlad: Jan Václav Novák
Licence překlad: PD old 70
Související: Robinson Crusoe

Několik neděl uplynulo za úplného klidu. Robinson přičinil se, seč byl, aby kapitán byl s ním spokojen, a kapitán měl také značnou radosť z pokroků svého svěřence.

Po celou tu dobu plavby nesetkala se loď se žádným nepřítelem, a kapitán, veza drahocenné zboží v lodi, oddával se již příjemnému pocitu, že jest úplně bezpečen, když tu náhle jednou z rána ozval se ze stožárního koše hlas plavce, jenž tam byl na stráži: „Loď na obzoru!“ Rychlými kroky spěchal kapitán na velitelský můstek a hleděl dalekohledem pozorně na loď, již plavec byl spatřil.

„Pomoz Pán Bůh!“ zvolal uleknut, „to jsou turečtí loupežníci, kteří s napjatými plachtami k nám se blíží!“

Nemluvě o tom dále ani slova dával nyní kapitán potřebné rozkazy. Všech dvanácte děl, jež loď měla, bylo nabito a dopraveno na tu stranu, odkud se dle zdání kapitánova útok loupežníků státi měl. Všecky plachty se rozvinuly a loď ujížděla jako šipka.

Sotva však to loupežníci spozorovali, že jim chce kořisť útěkem uniknouti, změnili svůj běh a hleděli lodi zameziti další cestu. Poněvadž však to kapitán záhy postřehl, vyhnul se srážce, a tak neubylo vzdálenosti mezi oběma loďmi.

Tu obrátil se náhle vítr a loupežnická loď přiblížila se v krátce oběti své na dostřel. Tím změnilo se najednou postavení obou lodí. Dotud byl čekal každý, jak vypadne ten běh o závod, každý spatřoval spásu svou jedině v rychlém útěku, když však nyní plachty visely prázdny a ochablé, byli všickni plavci odhodláni brániti se na život a na smrť. Svinuli tedy plachty a chystali se k boji.

Nastala prudká střelba z děl. Turečtí loupežníci, jsouce boje námořského znamenitě znalí, vystřelili ze všech svých osmnácti děl najednou do boku nepřátelské lodi a způsobili tím na palubě její strašlivou spoustu. Kapitán sice hned nařídil, aby se střelba obnovila, než mužstvo v boji takovém nepříliš vycvičené málo jen uškodilo nepříteli svými děly, jež jim po ruce byla. Většina kulí padla do vody nic neuškodivši, a jen tři z nich vletěly do lanoví nepřátelské lodi. Zatím nabili loupežníci opět svá děla a podruhé stihlo osmnácte kulí nebohou loď.

Většina lodníků, kteří u děl byli postaveni, smetena byla tímto druhým výstřelem s paluby, tak že na smrtonosný ten pozdrav ani možno nebylo odpověděti. Zdálo se ostatně, že loupežníci dobře znali účinek svých střel, neboť beze všeho strachu pluli nyní až k samému nepřátelskému korábu.

Připraveno k boji stálo tu na palubě mužstvo, ozbrojeno jsouc bambitkami, šavlemi a lodními přitaháky. Sotva však dostihli loupežníci ubohé lodi, hned jich přeskočilo asi šedesát k nim na palubu. Vybízejíc se k udatnosti hlasitým voláním vrhlo se na ně veškero mužstvo lodní, bojujíc velmi neohroženě. Ale počtu jich vždy víc a více ubývalo, tak že byli konečně úplně překonáni; čásť jich byla porubána, ostatní zajati a odvlečeni na loď loupežnickou.

Robinson bojoval udatně po boku kapitánově. Pomýšlel hlavně na to, jak by před ranami nepřátelskými ochránil starce, jenž se byl k němu tak laskavým ukázal. Leckterou již ránu byl zachytil, jež byla určena hlavě kapitánově, konečně však nemohl odolati přesile a nebohý kapitán klesl smrtelně raněn k zemi.

Ihned vyskočil Robinson jako podrážděný lev, bil kolem sebe a zdálo se, jako by se sám chtěl s celým nepřátelským mužstvem potýkati. Náhle však klesl, rána do hlavy jej omráčila. Když se po dlouhé době zase vzpamatoval, spatřil, že leží v jakési temné, smrduté prostoře. Vedle sebe na shnilé slámě uzřel své druhy z kupecké lodi. Sáhl si rychle na hlavu, jež ho bolela, shledal tu však jen nepatrnou jizvu. Rána, která jej omráčila, zasazena byla snad jen plochou šavlí. Robinson chtěl se dáti se svými druhy do hovoru, aby zvěděl, jakého se může nadíti osudu, avšak všickni byli tak sklíčeni a málomyslní, že buď vůbec neodpovídali nebo jen velmi krátce; i vrhl sebou Robinson rozmrzen opět na slámu, aby snad spánkem na své nepříjemné postavení zapomněl.

Uplynulo několik neděl, než se konečně otevřelo toto vězení ubohým zajatcům. Dopraveni jsou na zemi a dovedeni do přístavu v Salehu, starém to marokánském loupežnickém městě, aby tu spolu s jinými vězni prodáni byli do otroctví.

Dlouhé řady jich tu stály, kdež bylo jim čekati, až by kupci přišli, což ostatně netrvalo příliš dlouho. Byli to většinou statkáři, kteří s velikou nestydatostí ubohé zajatce si prohlíželi a tělesnou jejich sílu zkoumali. Pak nastalo s loupežníky protivné smlouvání o živé toto zboží, neboť za nic jiného jich ani nepokládali. A když se konečně smluvili, sestaveni opět otroci do dlouhých řad a nastala pouť do nitra země. Jednotliví ti statkáři vydávali se obyčejně na cestu k domovu společně, neboť celý sbor snáze se mohl brániti nebezpečím pouště, než jednotlivé malé čety.

Robinsonovi se poštěstilo, že nebyl poslán na trh. Kapitánovi loupežnické lodi, jak se zdálo, zalíbila se jeho statečnosť, neboť ho sobě ponechal za kořisť, chtěje ho užívati na svém statku nedaleko Salehu k posluze domácí.

Nyní nastaly ubohému Robinsonovi zlé časy; nebylo práce dosti těžké, jež by se otroku nebyla uložila. Jak často pomýšlel na útěk, než i kdyby se mu bylo podařilo, že by pánu svému byl unikl, kam by se byl obrátil nemaje prostředků, nemaje přátel, neznaje krajiny a jazyka té země? I nezbývalo mu nežli trpělivě se oddati svému osudu. Často by si byl arci zoufal, přirovnal-li tento svůj život ke mládí svému a pohodlnému živobytí ve vlasti. Jak jinak představoval si svůj pobyt v cizině a jak rád by se byl opět vrátil do bývalých poměrů, s nimiž dříve tak nespokojen býval!