Rakouský orel padá/Zbytek noci z 29. na 30. říjen 1918

Údaje o textu
Titulek: Rakouský orel padá
Autor: Jaroslav Rošický
Zdroj: ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
Vydáno: 1933
Licence: PD old 70

K ránu v místnostech Obecního domu nastal poměrný klid. Často volala venkovská města a jejich dotazy vyřizovali jsme s drem Malým, on v nynějších místnostech Agrárního klubu, já v místnostech „Pánského klubu“.

Zprávy z vojenského velitelství utichly, jen rytmistr Straka mi ještě později sdělil, že vyprovodil do civilu převlečeného plukovníka Stuscheho z budovy vojenského velitelství a mimo dosah tuto budovu obklopující setniny námořníků, aby se dostal domů.

Kestřanek, který měl V budově vojenského velitelství svou ložnici, a ostatní důstojníci generálního štábu zůstali přes noc na vojenském velitelství.

Asi ve 4 hodiny ráno odjel jsem na Žofín, kdež ovšem nespal nikdo. Výzbroj, výstroj, zbraně a munice byly neustále přijímány, tříděny a pokud bylo třeba ještě rozváženy. Konaly se přípravy na ráno, kdy měly býti nové vojenské jednotky sestaveny a ihned ozbrojeny a vystrojeny. Důstojníci byli brání v evidenci, rozkazy rozesílány a zprávy přijímány. A těch bylo mnoho, hlavně od strážních setnin, ze všech nádraží a od sokolských hlídek. Též venkovská města byla spojována se Žofínem, kdež jim byly podávány informace a instrukce. A neustále se musilo o něčem rozhodovati, něco nařizovati, někam posílati. Telefon drnčel neustále. Telefonista četař Řezníček byl neúnavný. Na spánek nebylo již od 28. října ani pomyšlení. Jedlo se jen v běhu. Nikdo se nemyl, nepřevlékal, neholil. Jen se kouřilo – pokud bylo co. Tváře nás všech byly vyzáblé, neholeným vousem začernalé, jen oči se horečně leskly. Strašlivým vypětím nervů jsme únavy necítili.

S netušeným napětím jsme očekávali, co nám přinese ráno. Byli jsme připraveni na vše – šlo o život.

Rozuzlení dostavilo se v historicky nanejvýš důležitý a památný den,

DNE 30. ŘÍJNA 1918.