Otevřít hlavní menu

Rakouský orel padá/Dne 30. října 1918

Údaje o textu
Titulek: Rakouský orel padá
Autor: Jaroslav Rošický
Zdroj: ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
Vydáno: 1933
Licence: PD old 70

Za noci na 30. říjen dostavilo se na Žofín ještě asi 40 dalších námořníků; byli rychle vyzbrojeni a vystrojeni, a ještě než se počalo rozednívati, odeslání k zesílení oddílu námořníků poručíka inženýra Kubáta k vojenskému velitelství.

Se svítáním počali přicházeti na, Žofín další důstojníci a mužstvo, aby se dobrovolně hlásili do našich řad.

Nařídil jsem utvoření pravidelného

I. čsl. pěšího pluku,

a jako ubikaci pro tento pluk určil jsem kasárna ve Vršovicích. Tvoření pluku dělo se postupně – po setninách.

Každá setnina: 1 velitel setniny, 4 velitelé čet, 4 čety, každá po 50 mužích, celkem 5 důstojníků a 200 mužů.

Bylo 7 hodin ráno, drnčí telefon. Volá rytmistr inž. Straka z vojenského velitelství a hlásí: „Před okamžikem dostavil se do mé úřadovny na vojenském velitelství generál Kestřanek v doprovodu plukovníka Stuscheho, podplukovníka Feuereggera, setníka Feigla a ještě jiných důstojníků a sdělil mi, že rozkazem ministerstva války ve Vídni jsou veškeré úmluvy vojenského velitelství s Národním výborem prohlášeny za neplatné, důstojníci a mužstvo nejsou nikterak zproštěni své přísahy k Jeho Veličenstvu císaři Karlu, nýbrž že jsou nadále vázáni naprostou poslušností pouze c. a k. vojenskému. velitelství, a že se musí všichni neprodleně vrátiti ke svým oddílům. Příslušná nařízení jsou již v chodu, kdo neuposlechne, bude co nejpřísněji potrestán.“

Dále sděluje rytm. Straka: „Prohlásil jsem generálu Kestřankovi, že rozkazu tohoto neuposlechnu a že veškeru odpovědnost za porušení daného slova ponese nyní vojenské velitelství.“

Potom nás žádal rytm. Straka o okamžitou intervenci. Konečně jsme věděli, na čem jsme. Ihned jsme se rozhodli k činu. V prvé řadě pokračovali jsme s urychlením ve vyzbrojení sestavené první setniny 1. čsl. p. pl. Dále byly ihned vyrozuměny všechny strážní setniny o nastávajícím nebezpečí a dán jim rozkaz k okamžité pohotovosti.

Do Národního výboru v Obecním domě hlásil jsem obrat v situaci dru Jaromíru Malému, od 2. hodiny v noci tam úřadujícímu. Dr. Malý to již očekával, neboť stalo se zatím k ránu toto:

V tiskárně vojenského velitelství byl jako sazeč zaměstnán pan Vojtěch Kočka, nyní majitel knihtiskárny ve Slaném.

Kočka obdržel v noci od generálního štábu oboujazyčnou vyhlášku stanného práva s rozkazem, aby ji ihned vysázel a připravil do tisku. S tiskem aby započal, jakmile vyhláška bude schválena justičním referentem vojenského velitelství. Kočka, dobrý Čech, vyhlášku také vysázel, avšak ihned to oznámil jmenovanému šikovateli Bayerovi v telefonní centrále, a tento zpravil o hrozícím nebezpečí dra Jaroslava Malého v Nár. výboru. Dr. Malý pak zařídil další. Mimoto přinesl ještě vlhký kartáčový otisk vyhlášky v noci do bytu poslance Jiřího Stříbrného jeden sazeč vojenského velitelství. Vyhláška měla datum dne 28. října 19:18 a podepsán byl G. d. I; Kestřanek (General der Infanterie K.).

Dra Scheinera jsme očekávali každým okamžikem a také kolem 8. hodiny přijel s poslanci drem Soukupem a Jiřím Stříbrným. O obratu v situaci byl časně ráno informován telefonicky drem Malým. Hlásil jsem mu, co jsme zařídili a dr. Scheiner vše schválil. Pak jsem ho požádal o napsání přísahy, neboť jsem chtěl, aby setniny, které vyšleme k potlačení protirevoluce, přísahaly věrnost státu čsl. A mimoto nezatajoval jsem si, že slavnostní akt přísahy vlastnímu znovuzrozenému státu nebude bez dalekosáhlého vlivu na ducha důstojníků a mužstva před akcí, snad rozhodující a krvavou.

Dr. Scheiner vyhověl a stoje koncipoval a napsal u telefonního stolku v naší žofínské kanceláři text první vojenské přísahy státu československému – na kus papíru, který mu podal telefonista četař Řezníček.

Nato jsem dostal od dra Scheinera rozkaz, který zněl, myslím, doslovně: „Jedu s poslanci Stříbrným a Soukupem na vojenské velitelství zakročiti. Vy, pane setníku, zůstaňte zde a dohlédněte na to, aby se s urychlením stalo vše, na čem jsme se ustanovili. V případu nepředvídaném zařiďte vše potřebné.“ A odjeli. Dr. Scheiner v sokolském kroji, na něm pak krátký světlehnědý kožený kabátec.

Mezitím bylo vyzbrojení první setniny 1. československého pluku ukončeno a setnina se v zahradě formovala.

Zanedlouho bylo mi hlášeno, že stojí připravena k přísaze. Vyšel jsem v průvodu všech důstojníků našeho sdružení. Setnina stála bez hnutí, bodla na puškách, pušky nabity. Přijal jsem hlášení velitele setniny, setníka, jehož jména bohužel jsem si nezapamatoval. Promluvil jsem krátce k mužstvu, orientoval jsem je, upozornil na nebezpečí, které hrozí naší sotva znovudobyté svobodě a vyzval je k přesnému plnění přísahy státu čsl., kterou v příštím okamžiku složí.

Velitele setniny informoval jsem o tom, že dr. Scheiner odjel se zástupci Národního výboru zakročiti u generála Kestřanka, který odvolal všechna ujednání s Národním výborem a chce vyhlásiti stanné právo. Nařídil jsem mu, aby se odebral ihned po přísaze se svou setninou k vojenskému velitelství a tam ji postavil v rozvinuté čáře proti vchodu s puškami připravenými k výstřelu. Upozornil jsem ho, že budova vojenského velitelství jest již od večera předešlého dne obklíčena setninou námořníků a nařídil jsem mu dále, aby v případě, že by uvnitř vyjednávajícím členům Národního výboru hrozilo nebezpečí, budovu vojenského velitelství spolu se setninou námořníků vzal útokem, maďarské asistenční oddíly odzbrojil, celý generální štáb i s generálem Kestřankem zatkl a budovu obsadil. Ještě jsem mu dodal, že zanedlouho pošlu mu na pomoc druhou setninu, která vbrzku ukončí své vyzbrojení a bude rovněž přisahati.

Nato jsem známým způsobem vzal 1. Setninu 1. čsl. p. pl. do přísahy. Vážně a slavnostně opakovali důstojníci a mužstvo moje slova. Po přísaze dal jsem rozkaz k odchodu. Pušky s nasazenými bodly byly dány na ramena podle ruského způsobu, zaznělo české velení a setnina se dala na pochod. Mlčky, však vzrušeni, pohlíželi jsme za nimi.

Sotvaže nám setnina zmizela s dohledu, zhroutil jsem se nadporučíkovi Žentlovi do náručí. Částečnou příčinou toho bylo jistě vyčerpání, neboť jsem naposled spal dne 27. října a od té doby skoro nic nejedl. Nebylo prostě kdy – jen v autu. Silnější však než vyčerpání, myslím, byl dojem, kterým na mě působila skutečnost, že mi bylo dopřáno štěstí a cti, vzíti do přísahy první setninu čsl. pluku, která šla do boje. Neb o tom jsme byli pevně přesvědčeni, že nyní poteče krev. Nesměli jsme podceňovati nepřítele a po obratu, který nastal, musili jsme u něho počítati s velikou rozhodností. Měli jsme však jedno plus. Nadšení pro svou svatou věc a pohotovost obětovati pro ni i životy. Nepřítel však byl demoralisován a o svůj život měl strach.

Ze své mrákoty jsem se za několik okamžiků probral právě když mě chtěli někteří důstojníci odnášeti. Nebylo toho již potřebí, jenom mě podpírali a odvedli do restaurační budovy Žofína, kde jsem se brzy zotavil úplně.

Zatím setníci Betka, Hajný a nadporučík Žentel formovali druhou úplně vyzbrojenou setninu 1. čsl. p. pl. Veliteli jejímu, opět setníku, dal jsem příslušné rozkazy v naší, žofínské kanceláři; tuto setninu pak vzal do přísahy nadporučík Žentel. Po složení přísahy odešla i tato setnina ostrým pochodem na Malou stranu. Bylo to asi o půl desáté hodině dopoledne. Setníci Hajný a Betka formovali pak na Žofíně další setniny 1. čsl. p. pl.

Když se blížila desátá hodina dopoledne, nedalo mi a rozhodl jsem se obhlédnouti situaci u vojenského velitelství. Odjel jsem tam společně s nadporučíkem Žentlem a když jsme přijeli k budově, bylo již po všem.