Otevřít hlavní menu

Rakouský orel padá/Obklíčení budovy vojenského velitelství setninou námořníků v noci ze dne 29. na 30. říjen 1918

Údaje o textu
Titulek: Rakouský orel padá
Autor: Jaroslav Rošický
Zdroj: ROŠICKÝ, Jaroslav. Rakouský orel padá. Praha-Vysočany : Nakladatelství Max Forejt, 1933.
Vydáno: 1933
Licence: PD old 70

Snad bude na místě, když se již zmíním o tom, jak poručík inž. Kubát provedl rozkaz daný mu na Žofíně k oblíčení budovy vojenského velitelství.

Po obdržení rozkazu seřadil svou setninu, vysvětlil oč jde, a námořníci vyrazili. Rychlým pochodem dostali se na náměstí k vojenskému velitelství, kde se setnina prozatím postavila do stínu kostela sv. Mikuláše, stojícího před touto budovou. Potom provedeno obklíčení. Částí mužstva obsadil inž. Kubát průjezd domu „U Fragnerů“, odkud ovládal ulici Nerudovu a východ z vojenského velitelství do ní. Většinu setniny rozestavil před budovou a ve stínu kostela, zbytek pak v horní části podloubí „U Glaubiců“. Všichni měli bodla nasazena na puškách, pušky nabity a připraveny ke střelbě. Mužstvo před hlavní frontou budovy leželo na zemi v řetězu.

V budově vojenského velitelství byla osvětlena jen 4 okna v II. poschodí; tam seděl generál Kestřanek v kanceláři pluk. Stuscheho. Před budovou obvyklé stráže nebylo, vrata byla zavřena.

Když por. inž. Kubát takto svou setninou obklíčil velitelství, rozhodl se, že půjde k generálu Kestřankovi a bude hledět v rozmluvě s ním co možná nejvíce vyzvěděti a přesvědčiti se o situaci v budově.

Zatloukl pěstí na vrata, která se v zápětí otevřela, a když vstoupil, naskytl se mu následující obraz: Před ním stál důstojník v plné polní výzbroji a po stranách průjezdu stáli ve dvou řadách pěšáci maďarského pluku rovněž v plné polní výzbroji, v ocelových přílbách, s puškami s nasazenými bodáky, uprostřed průjezdu byly dvě strojní pušky. Průjezd končil do dvora a dvůr byl rovněž plně obsazen maďarskou pěchotou. Patrně slyšeli venku příchod a pohyby setniny námořníků a připravili se pro případ, že by budova měla býti vzata útokem,

Důstojník Maďar, který otevřel por. Kubátovi vrata budovy vojenského velitelství, tázal se ho, co si přeje, „Mluviti s generálem Kestřankem,“ odpověděl Kubát česky. A když důstojník nerozuměl, opakoval tuto svou odpověď srbsky. Nato ho důstojník slušně žádal, aby mu odpovídal německy, že opravdu nerozumí. Sdělil mu tedy své přání německy, načež důstojník zavřel vrata a odběhl k gen. Kestřankovi. Zanedlouho se vrátil a zval ho dále. Zavedl jej do II. poschodí, ohlásil u gen. Kestřanka a Kubát vstoupil. U generála byl přítomen jen pluk. Stusche. Kubát spustil opět česky, generál ho však přerušil a vybídl, aby mluvil německy. Když prohlásil Kubát úmyslně lámanou němčinou, že mluví špatně, poškleboval se Stusche, že to však přece jde. To por. Kubáta dohřálo a neohroženě oslovil opět generála česky a pravil mu, že se přišel zeptat, proč dal vytlačiti Sokoly z budovy a obsaditi ji vojskem v plné polní výzbroji. Táže se tak z rozkazu vojenského odboru Nár. výboru. Když mu generál prohlásil, že není povinen mu něco vysvětlovati, vybídl ho Kubát, aby přistoupil k oknu a přesvědčil se, že není sám.

Kestřanek i Stusche, přistoupil k oknu současně s Kubátem. Pohled na poloosvětlené náměstí se shora byl dobrý. Vojáky, ležící v blízkosti obloukových lamp, bylo viděti zřetelněji, ostatní poschovávaní mezi stromy odráželi se pouze jako černé skvrny, od nichž se tu a tam zablesklo bodlo nebo hlaveň pušky. Bylo vyloučeno odhadnouti, byť i jen přibližně, kolik jest vlastně dole vojska. K tomu přispívalo i to, že příchod setniny námořníků před vojenské velitelství a obklíčení této budovy bylo sledováno lidem a nashromážděný dav v pozadí bylo těžko identifikovati.

„Pane generále,“ pravil Kubát, „jak vidíte, budova vojenského velitelství jest úplně obklíčena, jsme na vše připraveni. Dáte-li rozkaz k sebemenší nám nepřátelské akci, poteče krev a neručím za vaše životy. Nespoléhejte se na své vojsko, neboť to má války dost a nebude nám vzdorovati. Nemyslete si, že nyní, kdy je po válce, budou obětovati své životy za vaše.“

Generál Kestřanek i plukovník Stusche byli zaraženi, hleděli chvíli na sebe, načež Kestřanek pravil ke Kubátovi: „K vůli zachování klidu chci vám odpověděti, že jsem budovu vojenského velitelství dal obsaditi vojskem pro naši vlastní bezpečnost.“

Nato poručík inž. Kubát odešel a podal zprávu na Žofíně.

Mezitím, co byl poručík Kubát u generála Kestřanka, vniklo do budovy vojenského velitelství za vedení námořního inženýra Krečmana ještě několik důstojníků námořní setniny. Na štěstí byl tomu přítomen setník Pavel. Námořní důstojníci chtěli rychlým vniknutím námořníků Maďary odzbrojiti a budovu obsaditi svými lidmi. Setník Pavel, který si uvědomil nebezpečí z toho plynoucí, vysvětlil horkokrevným námořníkům, že by vlastně lezli do pasti, že by při pokusu o vniknutí do budovy poměrně úzkými vraty byli vystaveni soustředěné palbě maďarských pěšáků a jejich strojních pušek, a že by bylo naprosto pochybné chtít dostati do rukou neznámou budovu v noci, budovu vojskem až po zuby ozbrojeným systematicky obsazenou. Poukázal i na to, jak výhodná jest jejich posice před budovou, kde mají volnost pohybu, kdežto Maďary mají uzavřeny a úplně v moci.

Bylo mu porozuměno, a když poručík inž. Kubát se vracel od generála Kestřanka, odešli s ním i ostatní důstojníci námořní setníny.

Setnina námořníků zůstala v popsané situaci až do rána dne 30. října 1918.